Romantické drama Zmizení Eleanor
Rigbyové (podle té písničky od Beatles) se zabývá proměnami ve vztahu dvou
mladých a relativně slušně situovaných manželů, Conora a Eleanor (James
McAvoy a Jessica Chastain), jimž zemřelo dvouměsíční dítě. Nečekaná tragédie pořádně
zamávala s jejich životy, přičemž každý se s tím vypořádává jinak. Eleanor
se nutně potřebuje vymanit z role manželky a zažít nějakou změnu. Odejde
ze vztahu, začne docházet na přednášky na univerzitu a změnou životního stylu
se pokouší najít nejen svou ztracenou rovnováhu, ale i sebe sama. Conor se
naopak snaží partnerskému odcizení zabránit a pokud možno navázat na jejich
předchozí bytí a kdysi intenzivní láskyplné soužití.
Zásadní informace spočívá v tom, že jde sice o jeden příběh, nicméně
je vyprávěn prostřednictvím dvou filmů. Jeden má podtitul On a nazírá na veškeré dění očima Conora, zatímco ten druhý, s podtitulem
Ona, je zas natočen z pohledu Eleanor.
Také existuje třetí film s podtitulem Oni,
jenž slučuje oba předchozí snímky do jednoho dvouhodinového celku, avšak ten
jsem neviděl a v našich kinech nepoběží. Pokud si tedy budete chtít udělat
komplexní obrázek o vztahu a psychologickém vývoji obou hlavních hrdinů, budete
muset jít do kina nadvakrát (a vyhradit si na to přes tři hodiny), protože při
zhlédnutí jen jednoho z obou filmů se k vám nedostanou všechny potřebné
informace a pravděpodobně vám ani nedojdou všechny nuance a souvislosti. (Např.
ve filmu z pohledu Conora mi Eleanor přišla nepříliš sympatická a poněkud
neuchopitelná a plně mi přirostla k srdci, až když jsem tu samou story viděl
i z její perspektivy. Kdybych naopak viděl nejprve tu její část, tak bych
si to samé mohl myslet i o Conorovi.)
Zajímavé je to, že některé pasáže, ve kterých se oba hrdinové vyskytují
spolu, se logicky nacházejí v obou filmech. Není jich příliš mnoho (asi
tak půltucet), ale odehrají se prakticky beze změny (často je i úhel kamery
identický). Až na dvě výjimky – ve dvou konkrétních scénách jsem si při
sledování druhého snímku všiml zcela evidentní odlišnosti oproti tomu, jak se
tyto scény odehrávaly ve filmu prvním. Asi to nebudou chyby, protože tvůrci zjevně
nejsou idioti. Spíš by to šlo interpretovat tak, že Conor i Eleanor si ty
okamžiky vybavují každý jinak, protože v tu chvíli se zrovna rozhodli
slyšet jen to, co slyšet chtěli, případně sami sebe přesvědčili o tom, že
proběhly jinak než ve skutečnosti. Mohlo by tam takových míst být klidně i víc,
protože natočit film ze dvou různých perspektiv je pozoruhodný a originální nápad
a obě části Zmizení Eleanor Rigbyové,
přestože z něj těží poměrně dost, z něj mohly vytěžit ještě o kapku navrch.
Poohlédneme-li od stylu vyprávění, tak největší rozdíl mezi oběma filmy nakonec
tkví v drobných odlišnostech v jejich atmosféře. Zatímco jeho verze
jde ruku v ruce s mužskou náturou a působí odměřeně, vypočítavě a egoisticky
a je poněkud uzavřená do sebe, tak ta její je zas emocionálně otevřená, o
ždibec tragičtější a spoléhající více na pocity. Prostřednictvím flashbacků pak
operuje i se vzpomínkami – zde se na rozdíl od jeho verze dozvíme, jak moc se
Conor a Eleanor měli rádi předtím, než čekali dítě. V obou filmech
vystupují i trochu jiní herci. Ciarán Hinds v roli Conorova otce se vyskytuje
výhradně v části On, William
Hurt coby Eleanořin otec, Jess Weixler jako její sestra a Viola Davis jako její
profesorka zas výhradně v části Ona.
Některé postavy prolínají oběma filmy, kupříkladu Isabelle Hupert v roli Eleanořiny
matky, nebo Bill Hader jako Conorův kamarád a zároveň kuchař v jeho baru.
Samozřejmě platí, že herci jsou bez výjimky skvělí, a kdyby nebyli, tak by
to šlo celé do háje, protože režie, scénář s perfektně napsanými charaktery
postav a především herecké výkony jsou těžištěm tohoto dvojprogramu. Otcové hlavních
hrdinů jsou dokonce neuvěřitelně sympatičtí a oba vlídnými a dobře mířenými
slovy povzbuzují oba své potomky, nacházející se kdesi u psychického dna. James
McAvoy i Jessica Chastain jsou výborní, své úlohy zvládli na jedničku a
celovečerně debutující americký režisér Ned Benson to bravurně ukočíroval.
Dle mého názoru není možné vidět jeden z filmů a přitom nevidět druhý.
Okrádali byste se tak totiž o úplnost a celistvost z tohoto filmového zážitku,
který rozhodně stojí za doporučení, a i když ani jeden z obou snímků vyloženě
neuhrane a už vůbec není bez chyby, tak pohromadě oba tvoří nádherný pár.
Docela se těším, až bude ten třetí film někde k sehnání.
Žádné komentáře:
Okomentovat