Bratři Farrellyové opět vytáhli Jima Carreyho a Jeffa Danielse a natočili
s nimi pokračování americké bláznivé komedie Blbý a blbější, kde se dotyční šklebili v hlavních rolích
v roce 1994. Upřímně, proč k tomu vůbec došlo? V recenzích na komedie
s Jimem Carreym je už několik posledních let trendem psát, že jeho gumové
obličeje působí na unaveném a vrásčitém obličeji spíš strašidelně než legračně,
Jeff Daniels už opravdu neměl zapotřebí vracet se k roli retardovaného
pošuka a ostatně, po dvaceti letech už snad pokračování nikdo nečeká, ne? Jistě,
máme tu sice čtvrtého Indiana Jonese
(po 19 letech), první epizodu Hvězdných
válek (po 16 letech), či Terminátora
3 (po 12 letech), to jsou ale obecně kvalitní a opěvované ságy, jejichž
fanoušci by se nadějí na pokračování nevzdali nikdy, za jakýchkoli okolností. Pak
už tedy zbývají jen „smutné případy“ jako Základní
instinkt 2 (po 14 letech), Hříšný
tanec 2 (po 17 letech) a další podobně otřesné škváry včetně českých
variant jako Saxána a Lexikon kouzel
(po 40 letech) a Bony a klid 2 (po 27
letech).
Všem nadějím na další kousek ze světa Blbýho
a blbějšího navíc totálně zatnul tipec nebývale stupidní a neskonale
příšerný jedenáct let starý prequel z podtitulem Jak Harry potkal Lloyda, v němž se dva netalentovaní a
nevtipní magoři snažili předstírat, že jsou Jim Carrey a Jeff Daniels, kterým
byli trochu podobní.
S původním Blbým a blbějším
mám navíc ten problém, že mi na něm přijde jen pramálo vtipného (a stejný
problém mám s většinou filmů bratří Farrellyů). Jde o to, že jejich humor
je často na hranici vkusu (mnohdy i za hranicí) a je záměrně zcela dementní.
Jistě, hrdinové bláznivých komedií musejí být tak trochu trotlové, aby se
nedopatřením dostávali do nepravděpodobných situací a řešili je tím nejméně
předvídatelným způsobem, ale u Blbýho
a blbějšího je toto dovedeno do krajnosti tím, že hlavní postavy jsou
zkrátka naprostí idioti (podle lékařské definice) s IQ někde okolo třiceti
a mentalitou šestiletých dětí. Tím pak omluvíte úplně všechno, i to, že se
chovají jako sobečtí hajzlové (na čemž je založena zápletka tohoto pokračování).
Znám několik lidí, kteří jsou původním Blbým
a blbějším dost znechuceni, ale i takové, co ho mají rádi a viděli ho několikrát.
Ať už je ale váš názor jakýkoli, tak se filmu nedá upřít konzistence kvality
humoru – a buď vás to baví, nebo ne.
Avšak přesto, že Jim Carrey a Jeff Daniels si zopakovali své role (což po
takové době působí dost zvláštně a bizarně samo o sobě) a za filmem stojí ti
samí tvůrci, tak výsledek má tentokrát co do konzistence velmi daleko.
Pokračování se sice nese v téměř identickém duchu, ale kvalita vtipů se
různí a pohybuje se od extrému k extrému. Začalo to už úvodní scénou,
u které jsem zauvažoval, jestli se nevyplatí na poslední chvíli prchnout krátce
po začátku a zachránit si duševní rovnováhu – v ní totiž za Lloydem,
nacházejícím se v psychiatrickém ústavu, kde posledních dvacet let živořil
v kómatu, přijde na návštěvu Harry, který ho ostatně věrně chodil
navštěvovat pravidelně po celou dobu, načež se ukáže, že LLOYD TO KÓMA 20 LET
POUZE PŘEDSTÍRAL, ABY SI Z HARRYHO VYSTŘELIL!
Potlačil jsem tedy nakonec všechnu bolest, utřel si krev tekoucí z nosu a
zůstal i na zbytek, přičemž jsem byl šokován, že na zhruba tuctu míst jsem se oproti
očekávání dočkal vtipu, kterému jsem se smál na celé kolo a opravdu se jím v tu
chvíli upřímně bavil. Ve filmu jsou gagy, které jsou výborné a vybroušené do
dokonalosti (třeba ten s papouškem, co cituje filmové hlášky), ale na
každý takový bohužel připadají dva nebo tři další, které jsou neuvěřitelně
trapné a labilní. Nedokážu slovy vylíčit tu schizofrenii, kterou člověk pociťuje,
když se mu v jeden moment od samého smíchu trhá bránice a o několik vteřin
později se trapností propadá do sedačky a zoufale si přeje, aby už to trápení
skončilo. A takhle po celý film, neustále. Místy je Návrat blbýho a blbějšího aspirátorem na komedii roku, ale mnohem
častěji zprostředkovává tu nejuleželejší žumpu, jako je prdění, rány do
rozkroku, čichání k fekáliím a strkání ruky do vaginy stoleté stařenky (v
mládeži přístupném filmu???).
Otázka zní, jak ohodnotit film, který je zhruba z třetiny silně
nadprůměrný až skvělý, z třetiny dejme tomu průměrný a neškodný a
z třetiny je to ta nejstrašnější sračka, která způsobuje vředy a koliku. Těch
50% v hodnocení rozhodně neznamená, že Návrat
blbýho a blbějšího je konstantně průměrným filmem. Právě naopak – jeho
kvalita je mimořádně proměnlivá, pohybuje se ve všech představitelných
hodnotách a nepředvídatelně se mění každých patnáct sekund. Sice není vůbec
jasné, jestli lze takový film vůbec někomu doporučit, ale tak třeba z toho
někdo časem udělá sestřih toho nejlepšího a nahraje to na YouTube…
P.S. O ději se nezmiňuji záměrně, protože ten představuje tu největší
snůšku kreténismu, jakou jsem viděl za hoooodně dlouho. Jeho popsání by bylo na
dlouhý lokte a pravděpodobně bych se u toho naštval, takže nastíním jen základ.
Točí se to kolem toho, že se Harry dozví, že před dvaceti lety se stal otcem, a
rozhodne se svou nikdy neviděnou dceru vyhledat. Nikoli však z rodičovské
lásky – potřebuje si totiž nechat transplantovat ledvinu a z nějakého
důvodu se domnívá, že se mu ji podaří vymámit od ní…
Žádné komentáře:
Okomentovat