Trailer na Star Wars: Episode VII jako od Lucase

Před pár dny se z hlubin vesmíru vynořil první mega-očekávaný teaser-trailer na sedmou epizodu Star Wars v režii J.J. Abramse (Super 8, nové dva Star Treky) a nadělil dychtivým fanouškům předčasné Vánoce. Vypadá to velmi nadějně:

V každém případě se kolem toho vyrojil asi milion diskuzí, jak od těch, co okamžitě dostali orgasmus, tak od těch, co nikdy nepřestanou nadávat na Disneyho, vadí jim podoba nového světelného meče s laserovou příčkou a dokonce píší na internetu články, v nichž zveřejňují vlastní a lepší designy světelných mečů.

Zábavnější je ale sledovat různé humory točící se kolem všeho, co se Star Wars souvisí, a kterých se díky traileru objevilo opět mnoho. Tenhle je sice zrovna o trochu starší, ale sedí perfektně:

Nejvtipnější je ale toto video několika fanoušků, kteří si dali tu práci a předělali kompletní trailer do podoby, která by pravděpodobně více vyhovovala Georgi Lucasovi (resp. jak by trailer vypadal, kdyby ho Lucas dodatečně upravil). Kam se ale poděl Jar-Jar Binks?

Návrat blbýho a blbějšího (Dumb and Dumber To) – Recenze – 50%

Bratři Farrellyové opět vytáhli Jima Carreyho a Jeffa Danielse a natočili s nimi pokračování americké bláznivé komedie Blbý a blbější, kde se dotyční šklebili v hlavních rolích v roce 1994. Upřímně, proč k tomu vůbec došlo? V recenzích na komedie s Jimem Carreym je už několik posledních let trendem psát, že jeho gumové obličeje působí na unaveném a vrásčitém obličeji spíš strašidelně než legračně, Jeff Daniels už opravdu neměl zapotřebí vracet se k roli retardovaného pošuka a ostatně, po dvaceti letech už snad pokračování nikdo nečeká, ne? Jistě, máme tu sice čtvrtého Indiana Jonese (po 19 letech), první epizodu Hvězdných válek (po 16 letech), či Terminátora 3 (po 12 letech), to jsou ale obecně kvalitní a opěvované ságy, jejichž fanoušci by se nadějí na pokračování nevzdali nikdy, za jakýchkoli okolností. Pak už tedy zbývají jen „smutné případy“ jako Základní instinkt 2 (po 14 letech), Hříšný tanec 2 (po 17 letech) a další podobně otřesné škváry včetně českých variant jako Saxána a Lexikon kouzel (po 40 letech) a Bony a klid 2 (po 27 letech).

Ouija – Recenze – 40%

Podobně jako Transformers či G.I.Joe, tak i Ouija je film natočený podle stejnojmenné hračky od společnosti Hasbro. Jde o dřevěnou tabulku s písmenky a se slovy „ano“ a „ne“, díky které si děti mohou hrát na to, že komunikují s duchy, ptát se jich na různé věci a sledovat, jak se po tabulce pohybuje destička s otvorem, kterým jsou jasně vidět odpovědi (destičky se ale musí všichni dotýkat a vždy s ní pohybuje některé z dětí). Mám pocit, že z této na pohled nevinné hry si utahovali už i v hororových parodiích, jako byla série Scary Movie nebo Pár nenormálních aktivit, přesto nyní posloužila zcela jiným tvůrcům (režijně debutujícímu scénáristovi) k natočení seriózního hororu, v němž parta osmnáctiletých pohledných Američanů komunikuje skrze tabulku se skutečnými duchy. Brilantní.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Tučňáci z Madagaskaru (The Penguins of Madagascar) – Recenze – 70%

V animované trilogii Madagaskar byla čtveřice tučňáků postavami vedlejšími, přesto se postarala o spoustu vděčného humoru a často stála i za těmi nejlepšími vtipy. Vysloužila si samostatný vánoční kraťas, vlastní televizní seriál a nyní má v kinech i vlastní celovečerní film. Od těch samých tvůrců.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

4DX Kino – Co to umí a jaké to je?

Na projekci filmu Hunger Games:Síla vzdoru část první jsem byl v kině, které umí promítat filmy s technologií 4DX. Konkrétně v Cinema City Nový Smíchov, což je jediné kino v ČR, co to umožňuje. Poprvé jsem tam byl na 4DX někdy loni v létě, když byl tamní sál disponující touto vymožeností zbrusu nový a promítal se tam tehdy Avatar (v omezeném počtu projekcí, do kina znovu nasazený speciálně kvůli všem těm efektům). Protože se v mém okolí množí dotazy typu „O co vlastně jde?“, „Jaké to je?“ a „Stojí to za to?, tak jsem si řekl, že se pokusím tyto své dva zážitky nějak shrnout.

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část (The Hunger Games: Mockingjay – Part 1) – Recenze – 40%

Přichází revoluce! Hrdinka Katniss (Jennifer Lawrence) přežila své již druhé Hunger Games, avšak to pravé ořechové teprve začíná. Prezident země Panem, mocný Snow (Donald Sutherland), drží v zajetí její přátele i partnera Peeta (Josh Hutcherson) a nechal srovnat se zemí dvanáctý obvod, odkud oba pocházeli. V ostatních obvodech se na odpor staví nemalý počet rebelujících a Katniss je pro ně symbolem odvahy a naděje v boji proti zdánlivě neporazitelnému a všehoschopnému nepříteli…

Jak jsme hráli čáru (Rukojemník) – Recenze – 50%

Nenechte se zmást, že by film Jak jsme hráli čáru byl filmem českým. V jeho traileru zní sice výhradně čeština a výrazně se v něm objevují Ondřej Vetchý a Libuše Šafránková, ale přitom jde o produkt ze Slovenska – námět i scénář pocházejí od slovenských autorů (Peter Pišťanek a Marian Urban), režisérem je Juraj Nvota (který měl před dvěma lety v kinech drama o odposlouchávání s názvem Konfident) a hlavní roli jedenáctiletého Petra ztvárnil Richard Labuda, vnuk Mariána Labudy. Tvůrčí tým i herecké obsazení je z valné většiny slovenské národnosti a český prvek je tu přítomen hlavně spoluprací s Českou televizí a příspěvkem ze Státního fondu kinematografie.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Jessabelle: V tváři démona (Jessabelle) – Recenze – 30%

Hlavní hrdinka jménem Jessabelle (zkráceně Jessie) je mladá, má milujícího manžela a čeká dítě. Dvě minuty po začátku filmu dojde k dopravní nehodě, manžel zemře a Jessie potratí a zlomí si obě nohy, takže je nucena zbytek filmu strávit na kolečkovém křesle. Nastěhuje se provizorně do rodného domu ke svému otci, kterého léta neviděla, do pokoje, kde zemřela její matka, když byla Jessie malá. Začne tam mít noční můry a čas od času se jí zjeví u postele odpudivě vyhlížející postava. Nalezne staré videokazety, které její matka nahrávala, když s ní byla těhotná. Zjistí, že to byla šílenkyně zahrávající si s okultismem a navštěvující černošského kněze z Haiti, který ve svém kostele vykonával voodoo obřady a podřezával kozy… Pokračovat snad nemusím, zbytek si domyslíte sami, ne?

Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli/Corn Island) – Recenze – 80%

Kukuřičný ostrov je gruzínský umělecký snímek režiséra jménem Georgij Ovašvili, který ho natočil v rozsáhlé koprodukci s Francií, Švýcarskem, Německem a Českou Republikou. Film byl oceněn na mnoha festivalech, mimo jiné se stal vítězem hlavní soutěže v Karlových Varech. Odehrává se na řece, jež tvoří přírodní hranici mezi Gruzií a Abcházií (což je autonomní část Gruzie). Jak v létě vysychá voda, tak se uprostřed řeky objevují ostrůvky, na nichž je půda velmi úrodná a dá se v ní úspěšně pěstovat kukuřice, díky čemuž mají chudí farmáři žijící u hranic přes zimu co jíst. Dokud na podzim nezačne pršet a ostrůvky nenávratně zmizí až do příštího léta…

Get On Up – Příběh Jamese Browna (Get on Up) – Recenze – 50%

James Brown (1933 – 2006) byl americký černošský zpěvák, takzvaný kmotr soulu, hudební skladatel a osobnost důležitá pro vývoj hudebních žánrů, jako byl funk a hip-hop. Byl mimořádně úspěšný, jeho desky se prodávaly ostošest, byl symbolem pro černošskou komunitu a ke konci kariéry měl problémy s drogami. Upřímně řečeno mi jeho jméno před zhlédnutím filmu nic neříkalo, nic jsem o něm nevěděl, akorát jsem znal dvě jeho písničky, jednu z nich dokonce obecně známou. Určitě ji znáte taky:

Železná srdce (Fury) – Recenze – 80%

Píše se rok 1945 a blíží se konec druhé světové války. Americké tanky dobývají německá města a čelí odporu nacistů. Nejúspěšnější z nich je tank Fúrie (v originále Fury) pod vedením seržanta Wardaddyho (Brad Pitt). Ten vyfasuje do týmu mladého nováčka Normana, jenž nikdy v životě nedržel v ruce zbraň a nyní by měl jako jeden z tankistů operovat s kulometem. Wardaddy kdysi dal své posádce slovo, že pod jeho velením válku přežijí, takže se teď nenechá ohrozit nezkušeným zelenáčem…

Zdroj fotek: falcon.cz

Frank – Recenze – 40%

Jon (Domhnall Gleeson, nejstarší syn Brendana Gleesona) je irský amatérský klávesák a netalentovaný písničkový skladatel. Náhodou dostane příležitost hrát na klávesy v alternativní avantgardní skupině. Ta ho posléze vezme s sebou na výlet do Skotska, kde chce v pronajaté chatě nahrát desku. Prakticky proti své vůli je zde Jon držen a účastní se soustředění i všech výstředních aktivit kapely, která se skládá ze samých pošuků a podivínů (mimo jiné Maggie Gyllenhaal hrající na theremin) a jejímž lídrem je hudební génius Frank, kterého hraje Michael Fassbender, leč není mu vidět do tváře, protože ho má zakrytý obří papírovou hlavou, kterou nikdy nesundává (ani ve sprše).

Pohádkář – Recenze – 40%

O novém českém filmu Pohádkář se tvrdí, že jde o romantické drama, a samotní tvůrci ho označují za „moderní lovestory“. To je ale jen polovina pravdy, protože ústřední dějová linie filmu je kriminálního charakteru. Snímek natočil Vladimír Michálek (Je třeba zabít Sekala, O rodičích a dětech, Babí léto) podle stejnojmenné knižní předlohy Barbory Nesvatbové (autorky Bestiáře). Ta nabízí směsici emocí dvou žen, které prožívají komplikované city ke stejnému muži, který je miluje obě a nechce se ani jedné vzdát. Scénárista Marek Epstein tomuto klubku abstraktních pocitů vtiskl konkrétní dějovou strukturu a orámoval ji vlastní detektivní zápletkou. Bohužel dost špatnou.

Zdroj fotek: falcon.cz

Zmizení Eleanor Rigbyové: On + Ona (The Disappearance of Eleanor Rigby: Him + Her) – Recenze – 70%

Romantické drama Zmizení Eleanor Rigbyové (podle té písničky od Beatles) se zabývá proměnami ve vztahu dvou mladých a relativně slušně situovaných manželů, Conora a Eleanor (James McAvoy a Jessica Chastain), jimž zemřelo dvouměsíční dítě. Nečekaná tragédie pořádně zamávala s jejich životy, přičemž každý se s tím vypořádává jinak. Eleanor se nutně potřebuje vymanit z role manželky a zažít nějakou změnu. Odejde ze vztahu, začne docházet na přednášky na univerzitu a změnou životního stylu se pokouší najít nejen svou ztracenou rovnováhu, ale i sebe sama. Conor se naopak snaží partnerskému odcizení zabránit a pokud možno navázat na jejich předchozí bytí a kdysi intenzivní láskyplné soužití.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Interstellar – Recenze – 100%

Nepředpokládám, že byste neznali původem britského režiséra Christophera Nolana, jeho takřka revoluční netopýří trilogii, sofistikované hrátky s hranicí mezi realitou a sněním v Inception, důmyslné souboje myslí dvou kouzelníků v Dokonalém triku, či nekonvenční narušování časové posloupnosti v Mementu. Akorát snad jeho debut Sledování a kriminálně laděná Insomnie mě i přes své zjevné kvality nedokázaly omráčit s takovou silou, jako se to podařilo jeho ostatním snímkům, jež se ode mě většinou dočkaly maximálního hodnocení. Jít do kina na další Nolanův film se proto prakticky rovná záruce kvalitního zážitku, mnohdy spojeného s přehnaně vysokým očekáváním. Ale i když jste viděli trailery a něco jste si o sci-fi Interstellar přečetli na internetu a říkali si, že ať už to bude o čemkoli, tak na to jste vlastně připraveni, tak nikdo a nic vás nemohlo připravit na to, že to bude až takováhle pecka.

Zdroj fotek: warnerbros.cz