Drama Davida Cronenberga Mapy ke
hvězdám se odehrává v Los Angeles v Hollywoodu, kde se mimo jiné
nacházejí tito:
- Filmová herečka Havana (Julianne Moore),
prahnoucí po velké a uznávané roli, kvůli které neváhá souložit
s režiséry, producenty a kdekým dalším. Trpí traumaty z toho, že
její matka (slavná herečka) ji v dětství pohlavně zneužívala.
- Psychoterapeut hollywoodských celebrit a
autor motivačních knih a pořadů Stanford (John Cusack) a jeho žena (Olivia
Williams), jejichž syn Benji je vycházející dětskou hvězdou, proslavenou
z dementního, leč úspěšného sitcomu. Je to rozmazlený fracek, který ve
svých třinácti letech navštěvuje noční kluby, kde se s jemu podobnými
baví o sexu, a od devíti let je na protidrogové léčbě. Celou rodinu
doplňuje jeho osmnáctiletá sestra Agatha (Mia Wasikowska), žijící v izolaci
od příbuzných na opačném konci Ameriky od té doby, kdy v dětství úmyslně
podpálila rodný dům.
- Šofér limuzíny Jerome (Robert Pattinson).
Děj je v zásadě založený na tom, že Agathu už kvůli plnoletosti
nemohou dál držet v ústavu, kde se léčila z pyromanie, takže se vydá
vyhledat svou rodinu, aby se jí mohla omluvit a případně dala věci do
pořádku. Nechá se zaměstnat u Havany jako její osobní asistentka, díky čemuž se
její rodiče dozví o jejím příjezdu, neboť Stanford je Havaniným terapeutem.
A nic dobrého z toho nevyplyne.
Všechny důležité postavy v tomto filmu jsou v lepším případě
psychopati, v horším případě nebezpeční psychopati trpící
sebedestruktivními sklony, halucinacemi a bizarními výkyvy v chování (a je
to tak padesát na padesát). Všichni mají nějaká sžírající traumata, všichni
navštěvují psychiatry a psychology, všichni jsou arogantní od hlavy k patě
a neupřímně schovávají své skutečné emoce za profesionální hradbu pečlivě
vystavěné přetvářky. Pak se diví, když najednou z nevysvětlitelných důvodů
dostanou hysterický panický záchvat, nebo když se jim zničehonic začne zjevovat
duch mrtvé holčičky, případně duch mrtvé matky. Všichni jsou od prvního pohledu
vrcholně nesympatičtí, pokrytečtí a lačnící po slávě, úspěchu a uznání bez
ohledu na okolí, příbuzné, přátele a vlastní důstojnost.
Mohlo by se zdát, že Mapy ke hvězdám
jsou satirou na Hollywood. Není to zas až tak pravda. Satirických momentů tu je
poskrovnu (spíš se skrývají v dialozích) a většina toho okázalého hnusu,
manipulace a psychologické zvrácenosti je zkrátka příliš okatá na to, aby mohla
být úspěšnou satirou či parodií. Spíš jde o vztahové drama o několika
nepříjemných až odpudivých charakterech, pro něž je L. A. naprosto vhodnou
kulisou, interpretovatelnou coby svět deziluze a falešnosti, ale to je tak
všechno. Sledovat ty zoufalé, cynické a do morku kosti prohnilé postavy není
ani trochu zábavné a Mapy ke hvězdám
ani nemají působit vtipně, spíš vyvolávají pocity deprese. Osudy hrdinů jsou ve
výsledku smutné a místy absurdní a podivné, pobavení však nenabízejí.
David Cronenberg i tentokrát úspěšně pracuje s motivem sebedestruktivity
a emocionálního odcizení, ale nesnaží se prvoplánově šokovat nechutnostmi jako
ve svých starších filmech (Moucha, Videodrome) nebo otevřeností nevšedního
námětu, ať už šlo o ztracené existence, které vzrušovaly autonehody ve snímku Crash, či o nutkavou potřebu prožívat při
sexu fyzickou bolest v Nebezpečné
metodě. Hnacím motorem Map ke hvězdám
je spalující touha po úspěchu a slávě, vydobytých za každou cenu, a to, jaký
vliv na jednotlivé postavy tato touha má. Ke konci bohužel snímek poleví a rozbředne
– to když se některé postavy začnou chovat zcela nelogicky i vzhledem ke svému
mentálnímu stavu a film se je nepřirozeně snaží natlačit do slepých uliček,
odkud není návratu, a dělá to hrozně neohrabaně a zkratkovitě.
Herci své nesympatické lidské zrůdičky s přehledem zvládají. Vynikající
je Julianne Moore, která je místy skutečně odpudivá, nepříjemná a zákeřná až k nesnesení.
O postavě Johna Cusacka bych chtěl vidět celý film – ten totiž jako jediný
působí dojmem, že to má v hlavě srovnané a uvažuje racionálně. Oproti tomu
Mia Wasikowska si mohla s rolí rozverné dívky s poruchou osobnosti a
s vlastnostmi tlakového hrnce, který může každou chvíli vybuchnout, trochu
víc pohrát a vtisknout jí znatelnější auru nepředvídatelnosti a potenciální nebezpečnosti.
Nejméně výrazný je nakonec Robert Pattinson, který není zajímavý pro změnu vůbec
ničím. Svůj účel ve filmu sice splní, ale jinak jde o velmi okrajovou a spíš
doplňkovou postavu s minimem prostoru a počtem výrazných a snadno
zapamatovatelných scén (kterých je ostatně v celém filmu podezřele málo).
Kolem a kolem je to vlastně povedené drama, pokud tedy budete mít náladu na
cronenbergovsky chladnou a ponurou atmosféru sdílenou ve společnosti
prvotřídních pošuků, které je snadné nenávidět. Na starší režisérovu tvorbu Mapy ke hvězdám však nemají a ani nedrží
tak dobře pohromadě, jako jeho „nové“ filmy, jako jsou Dějiny násilí či Východní
přísliby. Ale zas jsou o poznání lepší než Cosmopolis.
Žádné komentáře:
Okomentovat