Povídková černá komedie Divoké
historky vznikla v koprodukci s bratry Almodóvarovými a natočil
ji podle vlastního scénáře argentinský režisér Damián Szifron, který si udělal
jméno na populárních seriálech a do svého filmu obsadil známé argentinské
hvězdy. Film byl ve své zemi obrovským hitem a zaznamenal vřelý ohlas na nemalém
množství festivalů, včetně karlovarského, kde posloužil k promítání na slavnostním
zakončení. Splétá dohromady šest tematicky příbuzných příběhů:
1)
Cestující v letadle
během letu zjistí, že všichni mají společného jednoho konkrétního známého, a že
to není náhoda. Tato povídka je zdaleka nejkratší a film ji stihne odvyprávět ještě
před úvodními titulky.
2)
Servírka v zaplivaném
bistru musí obsloužit zákazníka – mafiána, který jí před lety zavraždil otce.
Jak se zachová? Jakou radu jí poskytne kuchařka s kriminální minulostí?
3)
Arogantní
řidič luxusního vozu se dostane do křížku s pomstychtivým vesničanem,
kterého předtím urazil. Každá akce plodí protireakci, takže oba muži si
navzájem ničí auta a stupňují své úsilí.
4)
Otec rodiny
má rozepře s manželkou žádající o rozvod. Z práce ho vyhodí a systém policejních
pravidel a odtahovačů aut považuje za šikanu a buzeraci. Když pohár trpělivosti
přeteče, vzpomene si muž na svou bývalou praxi pyrotechnika…
5)
Mladík srazí
autem těhotnou ženu, čímž ji zabije, leč z místa nehody ujede. Jeho bohatí
rodiče se ho z toho snaží vysekat a nabídnou svému zahradníkovi, že by
mohl vzít zodpovědnost na sebe, za což by dostal tučnou odměnu.
6)
Na bujaré oslavě
navazující na svatební obřad zhrzená nevěsta zjistí, že jí byl její novopečený
manžel nevěrný, a že si dokonce dovolil pozvat svou milenku na svatbu.
Svatebčané se následně stanou svědky jejího hysterického záchvatu a jejích postupně
gradujících výpadů hraničících s psychickým terorem.
Společným jmenovatelem všech šesti příběhů je selhání nervů některých
postav a děj vedoucí ve většině případů k nějakému výbuchu agrese. Všechny
začínají relativně nenápadně, resp. něčím obyčejným (jízda autem po prázdné
silnici, svatba, demolice výškové budovy…) a následné události postupem
času nabývají na stupňující se intenzitě, až vyvrcholí něčím úplně absurdním a
šíleným. Přitom zejména první tři povídky jsou opravdu velmi vtipné, úderné a
relativně kvapné a odsýpající a jsou skutečně plné černého humoru, zatímco
zbývající tři jsou podstatně rozvleklejší (film má v součtu dvě hodiny) a
je v nich znát snaha o společenskou satiru. Čtvrtá povídka má
reflektovat ztrátu ideálů jedince pohlceného společností, určované byrokratickými
pravidly, a psychický dopad takového systému na člověka. Z páté povídky
zas přímo řve kritika vládnoucí bohaté třídy, která si za peníze koupí opravdu
všechno, a mediální manipulace. Poslední příběh, zároveň nejdelší, je i přes
všechen humor podstatně mrazivý a nemá daleko k divadelní tragédii.
Szifron povídky režíruje lehkou rukou, hraje si s kamerovými úhly a
svou vizi naplňuje s profesionální jistotou. Kvalita jeho příběhů je
konzistentně nadprůměrná a nejen že vede k úsměvu a pobavení, ale může sloužit
i k zamyšlení a diskuzi na různá témata včetně sociálně-patologických
jevů, jako jsou zvýšená agrese, nevěra, či zabití ve jménu pomsty. Herci jsou do
jednoho velmi dobří a přesní, přičemž jsou i typově dobře obsazení. Tahle
argentinská šipka se trefila poměrně blízko středu.
Žádné komentáře:
Okomentovat