Otázka zní, proč si lidé tak rádi a tak často kupují ošklivé a strašidelné
panenky, které už na první pohled vypadají, jako že by vám hrozně rády
vykuchaly střeva, daly vám je sežrat a pak vás prohnaly prasomlejnkem v masokombinátu.
V hororu Annabelle se novopečení
rodiče rozhodnou využít dotyčnou pannu jako součást dekorace dětského pokoje a
postarají se tak nejen své ratolesti, ale i sobě samotným o dostatek traumat.
Panenka Annabelle se vyskytla už v rok starém hororu V zajetí démonů, kde sloužila jako
rekvizita pro vedlejší dějovou linii, takže tento nový film je vlastně
spin-off. Časově se odehrává o rok dříve (tedy v dobově stylizovaných 70. letech)
a dává nahlédnout tomu, jak došlo k posednutí panenky silami zla a jaké
trable to způsobilo. Snímek ovšem nenatočil guru soudobého hororu James Wan,
nýbrž John R. Leonetti, relativně slavný a kvalitní kameraman (mimo jiné natáčel
také V zajetí démonů) a o dost
méně kvalitní režisér (mimořádně nepovedená pokračování Mortal Kombatu a Osudového
doteku). Pro mnohé může být tento fakt na celém filmu zdaleka tím nejděsivějším,
nicméně není důvod se kvůli tomu předčasně bát – Annabelle je přinejmenším standardním a řemeslně slušně odvedeným
hororem, který rozhodně neurazí, ba dokonce příjemně postraší. Ovšem ve
srovnání s Insidious, Sinister či přímo se V zajetí démonů představuje
rozhodně slabší kousek.
Na vině je především hrozná předvídatelnost a neoriginálnost děje. Mladý a
nadějný pár se nastěhuje do děsivě vyhlížejícího činžáku a panenku Annabelle
posadí na vážené místo v dětském pokoji, kde nechybí vrzající houpací
křeslo a cingrlátka s hracím strojkem. Spřátelí se s místním hodným farářem
a s moudrou černoškou pracující v knihkupectví, kde shodou okolností nechybí
celý regál s knihami o démonech a okultismu. Když kamera hrozivě najede na
šicí stroj, nebo na popcorn zapomenutý na (vypnuté) plotně, musí být každému
jasné, jakou roli budou tyto předměty v příběhu hrát. Nicméně i tak si
režisér dokáže zlomyslně pohrávat s diváckým očekáváním a se žánrovými
klišé, takže čas od času se dopustí klamavého náznaku, ze kterého nakonec nic
nevyplyne (ale nervy vám to podráždí), nebo zaonačí některé scény trochu jinak,
než by divák předvídal. Místy mu to vyjde tak dobře, že je z toho nejlepší
scéna filmu (třeba když se hlavní hrdinka zoufale snaží opustit temný sklep
výtahem, který má černý smysl pro humor).
Samotné strašení dokonce je celkem děsivé a o lekačky není nouze (oproti V zajetí démonů, kde strašil duch
oběšené čarodějnice, zavražděných dětí a čertví koho ještě, zde na hrdiny
vyskakují po vzoru Insidious černí
ďáblíci a chvílemi se zjevuje i podřezaná členka satanské sekty Učedníci beranovi),
ale když se zrovna nestraší, je to celkem nuda. Film má mimořádně dlouhou
expozici, kterou je nutné se prokousat, a jakékoli odskočení mimo horor do
žánru rodinného dramatu je nevítanou změnou – herci nejsou nijak zvlášť dobří a
dialogy až na občasný vtip nikoho nevytrhnou. Scénárista Gary Dauberman
rozhodně není žádný lumen (etabloval se jako tvůrce scénářů k brakovým hororům
céčkové úrovně) a podařená historická stylizace je v amerických dobových
filmech již běžným prvkem.
Velká škoda je, že film neskončí deset minut předtím, než skutečně skončí.
Ochudí se tak o možnost završit všechno to strašení brutální a mimořádně
působivou pointou, kterou bych se odvážil označit za nečekanou a nebývale
silnou. Místo toho ale ještě nějakou dobu pokračuje a nakonec volí finále,
které nejen že je o dost slabší, ale navíc působí lacině a nechtěně
směšně.
Annabelle je od hlavy až k patě nepůvodní a působí
jako poslepovaná z motivů a z nápadů okoukaných od jiných hororů
posledních let, přesto vlastně překvapivě funguje a plní svou funkci. K lepšímu
nadprůměru jí chybí lepší herci a silnější scénář, to ostatní je ovšem
nezavržení hodné a nejhůře průměrné. Strašidelnější než horory Jamese Wana není
ani zdaleka, což ale automaticky neznamená, že si nezaslouží pozornost.
Žádné komentáře:
Okomentovat