Tragikomedie režisérky Alice Nellis Andělé
všedního dne, natočená podle románové předlohy Michala Viewegha, vypráví o
dlouhým životem unavených manželích Karlovi a Marii (Bolek Polívka a Zuzana
Bydžovská), jejichž vzájemná komunikace se omezila na dennodenní debaty o
nakupování zeleniny a rozjíždějících se parketách, kdy o nějaké jiskře nebo
vášni už léta nelze mluvit. Pointa spočívá v tom, že Karel má za dvanáct
hodin zemřít. Proto na zem sestoupí čtveřice andělů, aby se s tím pokusila
během tohoto časového ultimáta něco udělat.
 |
| Zdroj fotek: Cinemart.cz |
Aby nevznikl nějaký mylný dojem z hlavní zápletky filmu – účel oněch
andělů nespočívá v tom, že mají odvrátit neštěstí a zachránit Karla před
neblahým osudem. Náplní jejich poslání je postarat se, aby umíral s láskou
v srdci, tudíž mu nějak musejí vnuknout myšlenku, že stále miluje svou
ženu, a že ona stále miluje jeho (takže je to něco jako Inception). Kromě obou manželů se souběžně zabývají ještě případem
jejich syna (Ondřej Sokol), jehož žena je terorizována svým bývalým přítelem.
Andělé jsou poměrně různorodí (hrají je Vojta Dyk, Vladimír Javorský,
Marián Labuda a Eliška Křenková), přičemž Javorský a Labuda představují ty
zkušené, zaběhnuté a důstojné anděly, zatímco Dyk je spíš vzdorovitý, mladicky
energický a roztěkaný (má elektronický tablet a je zprostředkovatelem většiny
humoru). Eliška Křenková hraje anděla začátečníka, tudíž je mimořádně nezkušená
a pořád se na něco ptá, až je to místy otravné. Je trochu divné, že andělé
nejsou nijak zvlášť snaživí v pokusech o splnění své mise – většinu času
stráví pasivním pozorováním a pořádně se začnou nějak projevovat sotva několik
hodin před uběhnutím limitu (např. se začnou zjevovat ve své fyzické podobě). Kromě
toho umějí na chvíli zastavit čas, předvídat budoucnost a dokážou kohokoli přimět,
aby si myslel, říkal, nebo dělal všechno, co mu přikážou.
Z toho důvodu je nabíledni otázka, proč tedy rovnou Karlovi nevnuknou
nějaké hřejivé vzpomínky na svou ženu, aby si uvědomil svoji lásku k ní,
nebo proč nepřimějí Marii, aby svému muži řekla, že ho miluje (v průběhu filmu
dělají velmi podobné věci). Nebo proč si prostě nepozastaví čas na dobu
neurčitou, aby se mohli dohodnout na podnikání dalších kroků namísto debatování
o tom, jak jim čas neúprosně dochází. Jistě by se dalo najít vícero neskutečně
jednoduchých a snadněji proveditelných řešení, ale protože z toho Viewegh
potřeboval mít slušný román a Alice Nellis slušný film, tak místo toho andělé
volí mnohem komplikovanější a zamotanější postup.
Zajímavý námět se tak dočkal poměrně dost nevyhovujícího rozvedení do
nedostatečně poutavého děje, na nějž je kromě hlavní zápletky navěšeno množství
dalších, o dost méně podstatných a nepříliš povedeně zpracovaných motivů, díky
kterým sice nabral na délce, avšak ztratil na soudržnosti. Počínání andělů je
narušováno konfliktem mezi Marií a její bývalou kamarádkou (Zuzana Kronerová),
které rozhádala dávná křivda. Do příběhu tím pádem vstupuje i vedlejší linie věnující
se jí a jejímu synovi (Václav Neužil), v další podzápletce se řeší osud a
psychický stav další vedlejší postavy, ovdovělé Ester (Klára Melíšková), a
značná část děje se točí i kolem toho, že Karel nikdy v životě nezažil
orální sex, a že by se s tím mělo něco udělat.
Nedostatky v ději jsou naštěstí bohatě vynahrazovány formálním
zpracováním. Alice Nellis režíruje velmi jistě a některé scény jsou
v kombinaci s vynikající hudbou (od Michala Novinskiho) a hereckými
výkony vskutku lahůdkové (v naoko klíčovém momentu, kdy se Vojta Dyk zeptá,
jestli vůbec existuje Bůh, je použit takový střih a takový hudební motiv, že mi
z toho přeběhnul mráz po zádech). Oproti tomu, skoro všechny scény s Klárou
Melíškovou jsou strašlivé a zoufale trapné, leč není to způsobeno jejím hraním,
ale vývojem příběhu a stylem, jakým jsou ony scény napsané (viz. pasáž,
kdy u sebe doma hostí dvojici jeptišek, nebo když se svého učitele
v autoškole bez uzardění zeptá, jestli jí povolí panáka, poté co mu
oznámí, že by si během tréninkové jízdy ráda zajela do krematoria pro urnu
s popelem svého manžela). Herci jsou velmi dobře obsazení. Hlavně Zuzana
Bydžovská jako vyhořelá a uklízením posedlá neurotická učitelka, Marián
Labuda jako laskavý a neskutečně pozitivně působící anděl a Zuzana Kronerová
jako zahořklá a zatrpklá školní kuchařka, která se rozhodla bránit se před krutou
realitou obrácením se na esoteriku (což andělé z nějakého důvodu neradi
vidí).
Zkušená a řemeslně zručná režisérka udělala všechno, co mohla, aby dokázala
alespoň některým izolovaným scénám dodat atmosféru, vtip, nebo dramatický
náboj, k čemuž jí herci a hudební doprovod posloužili více než obstojně.
Příběh samotný ale obsahuje jen minimum povedených vtipů či dramatických sekvencí
a pomálu zajímavého a působí nedopečeně a nedotaženě. Andělské téma podobného
ražení bylo mnohem lépe zpracováno v nedávných Křídlech Vánoc režisérky Karin Babinské a lépe zvládnutých
tragikomedií, potažmo dramat, u nás vzniká několik do roka. S přihlédnutím
k talentu a zkušenostem všech zúčastněných je to o to větší škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat