Mami! (Mommy) – Recenze – 90%

Musím podotknout, že první dva filmy kanadského (a francouzsky mluvícího) režiséra, scénáristy a herce Xaviera Dolana mě nezaujaly vůbec ničím a spíš se mi protivily. Svůj debut Zabil jsem svou matku natočil v devatenácti letech, tudíž je potřeba smeknout, že v takovém věku dal dohromady řemeslně velmi povedený film, jenž mi nicméně po obsahové stránce přišel hrozný, plný zbytečně přehnané negativní energie a nedostatečně uchopený – jako by se životem nezkušený a rozervaný tvůrce (a navíc gay) snažil zachytit na plátně své myšlenky a pocity způsobem, který je na něj příliš emocionálně komplikovaný a těžký na porozumění, vzal to jako výzvu, ale ukousl si přitom mnohem větší sousto, než byl schopen sežvýkat. Jeho následující snímek, Imaginární lásky, mi přišel ještě horší. Pozérský, neupřímný, zcela bez tempa, nudný a otravný. O to víc mě však šokovalo, o kolik vyzrálejší, profesionálnější, ukotvenější a myšlenkově propracovanější je jeho již pátý snímek s názvem Mami!, zabývající se opět tématem komplikovaného vztahu mezi matkou a synem.

Mezi náhrobními kameny (A Walk Among the Tombstones) – Recenze – 60%

Je to k neuvěření – Liamu Neesonovi je 62 let a přitom je neustále a s velkým ohlasem obsazován do hlavních rolí badass drsňáků v thrillerech, kde se s pořádnou dávkou charismatu a zabijáckého kukuče oddává střílení i pěstním soubojům, a nevypadá v takové poloze nepřirozeně, právě naopak. Už hrál všechny možné elitní agenty a silně profesionální šerify, členy akčních týmů, generála námořní pěchoty, sexuologa, zachránce Židů, rytíře Jedi, Batmanova učitele, skotského vůdce i samotného Dia. Nemohu se zbavit dojmu, že postava bývalého newyorského policisty a vyléčeného alkoholika s traumatickým šrámem z minulosti v Mezi náhrobními kameny zkrátka patří k těm méně zajímavým.

Falešní poldové (Let’s Be Cops) – Recenze – 20%

Justin a Ryan jsou spolubydlící potýkající se s neúspěchem v zaměstnání, případně s neúspěchem při shánění zaměstnání. Pak jednoho dne vyrazí na maškarní párty oblečení jako policisté. Při cestě domů si všimnou, že spousta lidí si je plete se skutečnými policisty, a to včetně skutečných policistů (!). Řeknou si, že by mohla být zábava vydávat se za ně dlouhodobě, takže si na internetu koupí ojeté policejní auto a začnou v něm odposlouchávat hlášení o případech, ke kterým se dostávají dřív než opravdoví strážci zákona.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars) – Recenze – 60%

Drama Davida Cronenberga Mapy ke hvězdám se odehrává v Los Angeles v Hollywoodu, kde se mimo jiné nacházejí tito:

• Filmová herečka Havana (Julianne Moore), prahnoucí po velké a uznávané roli, kvůli které neváhá souložit s režiséry, producenty a kdekým dalším. Trpí traumaty z toho, že její matka (slavná herečka) ji v dětství pohlavně zneužívala.
• Psychoterapeut hollywoodských celebrit a autor motivačních knih a pořadů Stanford (John Cusack) a jeho žena (Olivia Williams), jejichž syn Benji je vycházející dětskou hvězdou, proslavenou z dementního, leč úspěšného sitcomu. Je to rozmazlený fracek, který ve svých třinácti letech navštěvuje noční kluby, kde se s jemu podobnými baví o sexu, a od devíti let je na protidrogové léčbě. Celou rodinu doplňuje jeho osmnáctiletá sestra Agatha (Mia Wasikowska), žijící v izolaci od příbuzných na opačném konci Ameriky od té doby, kdy v dětství úmyslně podpálila rodný dům.
• Šofér limuzíny Jerome (Robert Pattinson).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Škatuláci (Boxtrolls) – Recenze – 50%

Animovaný a v našich kinech česky dabovaný americký film Škatuláci je adaptací populární britské knížky Here be Monsters! (děj je ale PODSTATNĚ změněný). Stojí za ním ti samí animátoři, kteří stvořili snímky Norman a duchové nebo Koralína a svět za tajnými dveřmi a i tento jejich nový počin je vytvořený pomocí ruční animace. Drobné úpravy v počítači a digitální triky byste sice samozřejmě našli, ale základem je opravdu čistá, poctivá a klasická ruční práce. Až si skoro říkám, proč se s tím ti animátoři vůbec pracně patlají, když pak svůj talent a schopnosti propůjčí relativně obyčejnému a předvídatelnému příběhu, který je vlastně pouhou variací na již mnohokrát viděné, zvlášť když by stejného efektu docílili v počítačích mnohem pohodlněji. Na druhou stranu je potřeba je za to chválit, díky nim klasická animace ještě nevymřela. A asi je to taky prostě baví (což závěr filmu potvrzuje).

John Wick – Recenze – 80%

Americký akční thriller John Wick se vyloupl víceméně odnikud (natočil ho jako svůj režijní debut Chad Stahelski, bývalý kaskadér a dlouholetý kamarád Keanu Reevese, který zde hraje titulní roli) a jde o film poměrně efektní a úderný, ale přitom nebývale inteligentní a vizuálně opojný (čímž se liší např. od akčních nářezů z 80. let s Van Dammem a se Seagalem) a připomíná spíš něco asijského (John Woo a podobně) nebo francouzského (Luc Besson a podobně). Nedávno tu byl na úplně totožné téma snímek Equalizer, který se také pokusil vyprávět příběh o mstícím se bývalém zabijákovi trošku jinak než doposud, nicméně Johnu Wickovi se to samé daří o mnoho lépe.

Soudce (The Judge) – Recenze – 80%

Americký režisér David Dobkin se etabloval především na komediích (Nesvatbovi, Rytíři ze Šanghaje) a protentokrát si poprvé zkusil seriózní drama. A rovnou právnické drama o rezervovaném a nepříliš láskyplném vztahu otce a syna, které odcizila společná minulost a dávné křivdy.

Co jsme komu udělali? (Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu?) – Recenze – 70%

Francouzská komedie Co jsme komu udělali? byla ve své domovině překvapivým hitem a v kinech zaznamenala obrovskou návštěvnost – a není divu. S vtipem a nebývalou kuráží se totiž věnuje problematice etnických menšin žijících ve Francii a jejich soužití s čistě francouzskými obyvateli, což je téma velice současné a žádoucí. Navíc jde o komedii s největším počtem rasistických narážek a vtipů vůbec (nebo přinejmenším od Diktátora), což je prvek taktéž velice oblíbený.

Zimní spánek (Kış Uykusu/Winter Sleep) – Recenze – 60%

Dialogové drama Zimní spánek, které letos vyhrálo Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes, natočil turecký režisér Nuri Bilge Ceylan (Vzdálený, Tenkrát v Anatolii). Jde o psychologickou sondu do života několika lidí pobývajících v horách ve středním Turecku, jejíž stopáž čítá úmorných 196 minut.

Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý (Død Snø 2) – Recenze – 70%

Akční zombie hororová komedie z roku 2009, která u nás vyšla na DVD pod názvem Mrtvý sníh (avšak v kinech neběžela), se dočkala pokračování, jenž opět natočil původem norský režisér Tommy Wirkola (Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic). Dvojka s příhodným podtitulem Rudý vs. Mrtvý na předchozí film plynule navazuje a odhaluje další záměry nemrtvých, ze sněhu vylezlých nacistických vojáků pod vedením generála s odtrženou čelistí. Jedničku vidět netřeba, protože ty nejdůležitější události z ní jsou na začátku filmu stručně shrnuty a pár minut nato už si to shnilé nacistické vojsko belhá směrem k malému městečku, které je potřeba vyhubit, zatímco hlavní hrdina se potýká s utrženou rukou (místo níž je mu přišita nacistická ruka) a s faktem, že je hledaný policií za několik brutálních vražd, které údajně spáchal on sám.

Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold) – Recenze – 50%

Ačkoli se může na první pohled zdát, že režijní debut Garyho Shorea je podobným pokusem o realistickou dekonstrukci obecně známého mýtu jako v případě Fuquova Krále Artuše, není tomu tak. Drákula: Neznámá legenda je historická fantasy popisující zrod příběhu o hraběti Drákulovi skrze trochu jiný pohled na věc, leč i tak se v ní vyskytují nadpřirozené schopnosti hlavního hrdiny, měnícího se v upíra, jako jsou nadlidská síla nebo možnost přeměnit se v hejno netopýrů.

Zdroj fotek: Cinemart.cz

Andělé všedního dne – Recenze – 50%

Tragikomedie režisérky Alice Nellis Andělé všedního dne, natočená podle románové předlohy Michala Viewegha, vypráví o dlouhým životem unavených manželích Karlovi a Marii (Bolek Polívka a Zuzana Bydžovská), jejichž vzájemná komunikace se omezila na dennodenní debaty o nakupování zeleniny a rozjíždějících se parketách, kdy o nějaké jiskře nebo vášni už léta nelze mluvit. Pointa spočívá v tom, že Karel má za dvanáct hodin zemřít. Proto na zem sestoupí čtveřice andělů, aby se s tím pokusila během tohoto časového ultimáta něco udělat.

 

Zdroj fotek: Cinemart.cz

Annabelle – Recenze – 60%

Otázka zní, proč si lidé tak rádi a tak často kupují ošklivé a strašidelné panenky, které už na první pohled vypadají, jako že by vám hrozně rády vykuchaly střeva, daly vám je sežrat a pak vás prohnaly prasomlejnkem v masokombinátu. V hororu Annabelle se novopečení rodiče rozhodnou využít dotyčnou pannu jako součást dekorace dětského pokoje a postarají se tak nejen své ratolesti, ale i sobě samotným o dostatek traumat.

V tichu – Recenze – 30%

Film V tichu vznikl ve slovensko-české koprodukci a natočil ho český režisér Zdeněk Jiráský, který debutoval před třemi roky velice zdařilým dramatem Poupata, na nějž se snesla chvála kritiky a množství cen čítající mimo jiné i Českého lva za nejlepší film. Na jeho další počin jsem byl tudíž hodně zvědavý, nicméně po odchodu ze sálu jsem cítil takové zklamání, jako už dlouho ne.

 

Zdroj fotek: Artcam.cz

Divoké historky (Relatos salvajes) – Recenze – 70%

Povídková černá komedie Divoké historky vznikla v koprodukci s bratry Almodóvarovými a natočil ji podle vlastního scénáře argentinský režisér Damián Szifron, který si udělal jméno na populárních seriálech a do svého filmu obsadil známé argentinské hvězdy. Film byl ve své zemi obrovským hitem a zaznamenal vřelý ohlas na nemalém množství festivalů, včetně karlovarského, kde posloužil k promítání na slavnostním zakončení. Splétá dohromady šest tematicky příbuzných příběhů: