Francouzský režisér Quentin Dupieux natočil mimo jiné film o vraždící pneumatice (!), přesto je znám i ve festivalových a uměleckých kruzích jako
experimentální tvůrce, který si pohrává s diváckým očekáváním a s formou
filmové narace a s oblibou narušuje nejrůznější pravidla žánru a
kinematografie obecně, takže nejeden filmový teoretik musí z jeho tvorby
učůrávat blahem. Jeho nejnovější americký počin Fízlové,
hajzlové (který se mimo jiné promítal pod názvem Hovadský fízlové i na letošním Festivalu otrlého diváka) rozvíjí
jeho čtvrthodinový kraťas Wrong Cops: Chapter
1, který je k vidění na YouTube. A co jakžtakž fungovalo na ploše
patnácti minut jako bizarní satira, nefunguje jako celovečerní film.
Quentin Dupiex se na filmu podílel jako režisér, scénárista, kameraman a
autor hudby (a bůhví co ještě). Jako skladatel elektronické hudby vystupuje
pod pseudonymem Mr. Oizo a své výtvory nafrkal do filmu takovým způsobem,
že se okolo nich točí nejedna zápletka. Jde o velmi agresivní elektronické
techno, KTERÉ SE ALE SKORO VŮBEC NEDÁ POSLOUCHAT, především proto, že je
disharmonické, mimo rytmus a obsahuje příliš mnoho kakofonických tónů. Ve filmu
hraje v každém rádiu a podbarvuje značné množství scén – přičemž některé
postavy ho komentují, jak je skvělé a jak jim ta melodie a úžasná dravost dělá
dobře, jiní se o něm vyjadřují jako o naprosté sračce. Je tam jakýsi postřelený
muž, který tu hudbu potřebuje poslouchat, aby nezemřel. Zvláštní.
Jinak film ale nemá děj a postává ze série mnohdy až absurdních scének, ve
kterých vystupují policisté. Žádná z těch scének ale nemá skoro nic, čemu
by se dalo říkat dramatický oblouk, většina z nich postrádá pointu a
hlavně – DRTIVÁ VĚTŠINA VŠECH POSTAV JE TOTÁLNĚ NESYMPATICKÁ a nejraději byste
jim jednu vrazili, případně je mučili, případně zabili po tom mučení. Až na dvě
výjimky (jeden příjezd k případu a jeden kratičký výslech) neudělají nic,
co by třeba jen vzdáleně připomínalo policejní práci a vlastnictví uniformy spíš
zneužívají k amorálním, politicky nekorektním a ilegálním činnostem.
Hlavní „hrdinové“ jsou tedy tito:
- Cynický nesvéprávný šílenec, který dealuje
marihuanu v zašitých mrtvých krysách.
- Slaboch a blbeček, otec rodiny, který je
hetero, ale stejně se kdysi nechal nafotit do gay magazínu v policejním
mundůru. Ostatní policisté, kteří o tom vědí, ho kvůli tomu vydírají.
- Stupidní sobecká nána, která je napřesdržku.
- Černoch s páskou přes oko a s tělesnou
modifikací – nad okem má takovou obrovskou bouli, kterou si asi nechal
udělat dobrovolně jako plastickou operaci (možná). Snaží se skládat techno
a prorazit v hudebním průmyslu, ale nejde mu to.
- Vysoký, obtloustlý a zarostlý úchyl, který míří na ženy služební pistolí a nutí je, aby mu ukazovaly prsa (a když k tomu dojde, tak to nejsou prsa, která byste chtěli vidět).
Vlastně by se s tímto námětem a s těmito postavami dala natočit
docela solidní a velice vtipná černá komedie, Quentin Dupiex však snímek
natočil zcela záměrně tak, aby to vypadalo, že tím poukazuje na nějaké hlubší
významy, myšlenky a interpretace. Přitom se snaží dělat ho co nejméně diváckým,
ať už zvolenou hudbou, střihem, vizuálem evokujícím laciná video béčka z 90.
let, dějovou nahodilostí, či záměrným nedokončováním osudů některých postav.
Vytratil se mu však přitom humor a z postav zbyly jen odporné karikatury
kreténů, kteří se chovají jako idioti. Název Fízlové, hajzlové je v tomto ohledu
dost přesný. Je jasné, že Quentin měl jasnou vizi, kterou se mu podařilo
naplnit. Nicméně jeho vize jsou zvláštní a pošahané, jen co je pravda.
Doporučuji raději švédsko/dánskou komedii Policajti z roku 2003.
P.S. Ve filmu hraje Marylin Manson, ale asi jen 3 minuty. Pokud jsem to
správně pochopil, tak má hrát něco jako současného vzdorovitého teenagera.
Působí to strašidelně.
Žádné komentáře:
Okomentovat