Želvy Ninja (Teenage Mutant Ninja Turtles) – Recenze – 60%

Želvy Ninja jsou fenoménem, na kterém na přelomu osmdesátých a devadesátých let (u nás s mírným zpožděním) vyrůstala řada dětí, jež hltaly animovaný seriál o obojživelných zmutovaných ochráncích New Yorku přilepené na televizních obrazovkách. Fanoušky mají přitom chrabří želví bojovníci i mezi nemalou populací dospělých – za vznikem seriálu stojí původní undergroundový drsný komiks, jehož okrunýřovaní hrdinové měli k vzornému chování a rychlošípáckým heslům daleko. Po vzoru animovaného seriálu (který měl několik pokračování) se svezla i řada celovečerních filmů, v nichž titulní želvy Michelangela, Donatella, Leonarda a Raphaela hráli živí herci nasoukaní do latexových kostýmů a výsledek byl… bizarní. V roce 2007 se i do našich kin dostal animovaný film, který už jednou provždy stanovil, že pokud se někdo v budoucnu bude pokoušet natočit celovečerní film s Želvami Ninja, tak jedině za pomoci počítačové animace. A přesně o to se nyní pokusil Jonathan Liebesman, režisér Světové invaze a Hněvu titánů, v produkci Michaela Baye.

 

Zdroj: Cinemart

Že film produkoval mimo jiné Michael Bay, se pozná i podle toho, že jedním ze záporáků je robotický transformující se mecha-ninja. A že v hlavní (lidské) roli špulí rty Megan Fox.

Na filmu patrně pracovala spousta lidí, která chová původní seriál ve svém srdci, a které se podařilo film přizpůsobit jak těm, kteří s Želvami nikdy do styku nepřišli (je věnováno dost času vysvětlování, že Želvy Ninja vznikly v genetické laboratoři a vyrůstaly v kanálech, kde trénovaly bojová umění pod vedením zmutované krysy), tak fanouškům. Nechybí obvyklé propriety, jako je fetiš na pizzu, jízda na skateboardu a vykřikovaní „Cowabunga!“, a také se vracejí staří známí – kromě zvídavé reportérky April (která byla i v sedm let starém animáku) i záporák jménem Trhač. Titulní čtveřice hrdinů se pak chová a vyjadřuje přesně jako v původním seriálu – jsou praštění, různě se popichují, dělají různé polotrapné puberťácké vtipy a narážky a vůbec mluví jako američtí teenageři, přičemž se ale navíc zdařile ohánějí katanou i nunčaky a vypadají spíš jako wrestleři nebo jako kulturisti. Nicméně jsou dostatečně zábavní a při pohledu na ně fanoušek nostalgicky zaplesá. Úsměv mu však zamrzne při zjištění, že jeho oblíbení hrdinové se nachomýtli do filmu, který je spotřební zábavou cílenou na desetileté chlapce.

Příběh je tradiční blábol založený na tom, že někdo zlý plánuje zamořit celé město (a poté celý svět) otráveným plynem a sklízet obrovské peníze za nabízení protilátky, takže jedinou šancí na překažení jeho úmyslů jsou maskovaní hrdinové, kteří žijí ve stínech skryti zrakům běžných lidí, a tak dále. Že bude zápletka dementní, se dalo čekat (ostatně, jde o film, jehož hrdinové jsou obří zmutované mluvící ninja želvy). Bohužel i v průběhu jejího vyprávění dochází na pravidelné bázi k častým logickým kiksům, které pak zbytečně upoutávají divákovu pozornost, nutí ho přemýšlet nad jejich nesmyslností a znemožňují mu patřičně si vychutnat např. akční scény (i když ta, ve které se z nekonečně dlouhého zasněženého srázu řítí kamion a několik aut, mezi kterými želváci proklouzávají po krunýřích, je opravdu bezchybná a úžasná). Každou chvíli totiž dojde k tomu, že kupříkladu želvy vyrazí za mohutného křiku ven z výtahu, načež se ocitnou na střeše výškové budovy, kde široko daleko žádný výtah není. Nebo že záporák uprostřed rozhodujícího souboje úplně nemotivovaně odvrátí od hlavních hrdinů zrak (asi na minutu a půl), čímž pádem jim poskytne dostatek času k olízání ran a k domluvení strategie. Nebo že by se štíhlá a křehká reportérka opravdu dokázala udržet na z výšky tří set metrů padající kovové konstrukci, na které dělá problémy se udržet čtyřem mutantům, obaleným mohutnými svaly?

Dále je tu problém s tím, co se v animovaném celovečeráku ani v televizních seriálech nevyskytovalo, a to jsou živí herci. Megan Fox opravdu NENÍ dobrá herečka. Do filmů ji obsazují proto, že vypadá jako modelka z reklamy na make-up a jako hlavní hrdinka vlhkých snů průměrného amerického teenagera, nikoli proto, že by někdy podávala dobrý herecký výkon. Parťáka jí dělá o šestnáct let starší Will Arnet (mimořádně necharismatický) v roli kameramana, který se snaží reportérku April v podání Megan s opakovanými neúspěchy sbalit. Jeho neustálé zoufalé pokusy a slovní neobratnost asi měly vyznít komicky a vtipně, leč vyznívají spíš smutně. Nejlepší je nakonec asi William Fichtner jako bývalý vědec, který fušuje do politiky a stará se o bezpečí města (v oficiální synopsi distributor tvrdí, že Fichtner hraje Trhače, což není pravda).

Český dabing sice není vyloženě špatný, avšak filmu rozhodně nepřidává. Želvy Ninjové prostě v češtině nezní dostatečně cool a obávám se, že větu „Oh my God, so you are… Teenage Mutant Ninja Turtles!“, vyslovenou ústy šokované hlavní hrdinky, nelze pronést v doslovném českém překladu tak, aby přitom nezněla nechtěně směšně.

Želvy Ninja rozhodně nejsou chytrým filmem, nevolají po násobném zhlédnutí (kromě zmíněné scény se zasněženým srázem) a ani nejsou kdovíjak zábavné – pravděpodobně by jim slušela ještě větší přepálenost ve všem a větší množství nadhledu, když už nedokážou zaujmout po stránce scénáristické. Příběh je mdlý a zaměnitelný se spoustou dalších, v nichž také na jedné straně stojí výrazní a sympatičtí hlavní hrdinové a na straně druhé nevýrazní a hloupě uvažující záporáci, zaslepení svými plány na ovládnutí světa (jeden z nich se asi čtvrt hodiny před koncem filmu najednou zničehonic přestane objevovat a jeho osud zůstane nevyřešen). A přestože dětem (především klukům) od sedmi do dvanácti let se budou želváci patrně líbit o dost víc, starší diváci dají přednost nadsazenějším G.I.Joe, promyšlenějším superhrdinským filmům od Marvelu, případně výbušnějším Transformers.