Zázraky (Le Meraviglie) – Recenze – 50%

Na italském venkově žije rodina (autoritativní otec, jeho žena a čtyři dcery), jejímž jediným zdrojem obživy je chov včel a stáčení domácího medu. Bydlí na polorozpadlé farmě na pokraji chudoby, všechno je tam staré, špinavé a rurálně zašlé, případně nefunkční. Otec neváhá čas od času zvýšit hlas a despoticky si prosazuje svůj názor, že jeho rodina nepotřebuje peníze, a že prostý a jednoduchý život jim stačí, zatímco jeho nejstarší dcera, hlavní hrdinka Gelsomina, ztrácí tváří v tvář realitě ideje o lepší budoucnosti.

Jakýmsi katalyzátorem děje se stanou hned dvě události – za prvé do rodiny přibude chlapec z Německa, který je jim přidělen za finanční odměnu na převýchovu (protože jde o mladistvého delikventa) a za druhé se v této lokalitě začne natáčet televizní soutěž, které se mohou účastnit místní farmáři a hospodáři ve snaze vyhrát díky svým přírodním výrobkům zájezd a nějaké ty peníze navíc. Jenže neambiciózní hlava rodiny odmítá jakékoli výstřelky a nechce svůj med do soutěže přihlásit.

Částečně autobiografický film režisérky Alice Rohrwacher vznikl v italsko-švýcarsko-německé koprodukci, především je to ale film italský. Vyjadřuje se k tamním ekonomickým problémům, k životu chudých zemědělců a zkoumá jejich živoření v neútěšných podmínkách, ve kterých vládne dennodenní rutina a neměnné povinnosti, díky nimž jsou všichni členové ústřední rodiny jakžtakž schopni fungovat v těsném uskupení a přežívat ze dne na den. Prostředí filmu je dostatečně divácky atraktivní, protože jde o lokaci, na které by se pravděpodobně průměrný návštěvník kina dobrovolně moc dlouho zdržovat nechtěl, a která umožňuje nahlédnout pod pokličku lidských životů a příběhů, které se v tomto prostředí odehrávají. Film je natočen téměř dokumentárně a i přes značnou poetickou stylizovanost a estetizovanou atmosféru jinak poměrně depresivního nuzného venkova nabízí jistou dávku syrovosti a realističnosti.

Trochu to působí, jako by se Bohdan Sláma rozhodl natočit film na italské vesnici, ale s menším počtem lidí, s o něco řidší dějovou strukturu než obvykle, a ještě k tomu nebyl tak zručný filmař.

Příběhově jsou totiž Zázraky poněkud rozbředlé a na poli bezmála dvou hodin toho odvypráví relativně málo. Dost času je věnováno popisování vztahu hlavní hrdinky k jejímu otci, velké množství scén se věnuje včelařství a procesu výroby medu a z na první pohled okrajové zápletky s oním německým klukem se nakonec stane jedno z těžišť filmu, ale kromě toho a zápletky se zemědělskou soutěží se zde o mnoho víc věcí neodehraje. Film sice načrtává nejrůznější motivy, ale zapomíná je dostatečně využívat (např. neustále je připomínána nutnost měnit kyblíky, do kterých je med stáčen, protože jinak by byl průser a med by vytekl, ale když se tak v jednu chvíli dle očekávání skutečně stane, tak vzniklá situace není dramaticky vůbec vytěžená).

Mnohé postavy nejsou ani dostatečně charakterizované a divák se o nich nic moc nedozví. Matku hlavní hrdinky lze popsat opravdu jen tím, že to je hodná žena, která má se svým tvrdohlavým a relativně primitivně smýšlejícím manželem svatou trpělivost, ale nic dalšího o ní odkryto není. Dále s rodinou žije a vypomáhá jí nějaká další žena – u ní ale není možné definovat ani vztah, jaký s rodinou má. Je to nějaké děvče na výpomoc? Je to něčí teta? Pro vývoj děje příliš důležitá není. To samé platí pro dvě nejmladší sestry hlavní hrdinky, které celou dobu jen pobíhají po dvoře a křičí, neudělají za celou dobu nic, co by mělo z hlediska příběhu jakýkoli význam, a jejich funkce ve filmu je představovat další dva hladové krky, které je potřeba z toho mála, co prodej stáčeného medu vynese, uživit.

Třešničkou na dortu jsou scény zahrnující zmíněnou televizní soutěž, která je záměrně naprosto debilní a je to de facto jen taková skoro socialistická trapná fraška, přičemž celé je to natočeno jako satyra na televizní pořady podobného typu a tím pádem se to svým vyzněním a nápadně jinou atmosférou až okatě nehodí ke zbytku filmu.

Zázraky jsou snímkem, který se typicky hodí spíš na různé festivaly, zatímco v běžných kinech ho ocení kvůli loudavému tempu a nijak zvlášť bohatému obsahu jen ti diváci, které aktivně zajímá např. problematika chudých zemědělců, italského venkova nebo sociálních aspektů života na okraji společnosti. Případně ti, kteří budou ochotni zaplatit za lístek na laciný evropský polodokumentární film, přestože mnoho jemu podobných mají šanci vidět na ČT 2 nebo na ČT Art každou chvíli. Nejde navíc o nijak mimořádně kvalitní záležitost. Zázraky jsou natočené víceméně průměrně, s příjemnými výkony neherců (výjimkou je Monica Bellucci ve vedlejší roli) a opojnou atmosférou zmaru, leč zřejmě se na ně rychle zapomene a příliš hluboký zážitek taktéž nezanechají.