O koních a lidech je černá islandská komedie o několika venkovanech
(přičemž pojmem vesnice se rozumí několik izolovaných stavení vzdálených od
sebe několik set metrů), o jejich osudech a jejich koních. Film je spleten ze
zhruba půltuctu samostatných příběhů poskládaných za sebou, přičemž v nich
vévodí záběry severské drsné krajiny a houževnatých lidí, kteří se potýkají s bizarními
a mnohdy i absurdními situacemi, které na ně nastražil sám život (případně
jejich vlastní imbecilita).
Film má relativně pomalé tempo, moc se toho v něm nenamluví, koní je
tu odhadem víc než lidí (přičemž svérázní Islanďané jsou tu mnohdy podáváni
jako opravdu velcí idioti) a zrovna k popukání to také není – okamžiky lehce
komické střídají okamžiky tragické (dost často se tu umírá). Nejvíce si snímek
užijí pravděpodobně ti, kteří mají smysl pro skutečně hodně černý a absurdní
humor a nevadí jim pohled na krev. Avšak díky tomu film alespoň oplývá
zajímavou atmosférou, která udržuje divákovu pozornost. A stopáž nepřesahující
hodinu a půl je příjemná a snadno stravitelná.
Schválně, jestli vám tahle historka bude připadat vtipná: Islanďan jede
autem, zjevně pospíchá a je vynervovaný. Dorazí do přístavu, kde uvidí akorát odplouvat
nákladní loď. Vrátí se domů, rychle osedlá koně a uhání s ním k nedaleké
zátoce, okolo níž loď proplouvá. Vrhne se i s koněm do ledové vody a drží
se ho za hřívu, zatímco kůň plave k lodi. Námořníci si ho všimnou a
vytáhnou ho na palubu. Islanďan řekne: „Vodka?“ a nabízí jim něco na výměnu.
Námořníci pochopí, ale nemají vodku, tak mu dají asi 98% líh. Ani jedna strana
neumí moc anglicky, takže rozhovor vypadá přibližně tak, že námořníci neustále
opakují, že to není vodka a ať to rozhodně nepije, ale muž jim nerozumí a pořád
opakuje jen: „Yes, vodka, good!“ Pak se vrátí s koněm do vln. Když dosáhne
pobřeží, napije se. Promrzlý si pak přihne ještě několikrát cestou. Pak spadne
z koně a je mrtvý. Konec. A je to jedna z těch legračnějších
historek.
V podobném duchu se nesou i ostatní mini-příběhy. Zhruba polovina jich
končí něčí smrtí, v jiných se zas dostane ke slovu láska. V jednom hraje
důležitou roli rozdrkocaný traktor a napnutý ostnatý drát, jiná zas končí
pointou, kterou prozrazuje filmový plakát.
Zásadní upozornění se týká toho, že film v žádném případě není vhodný
pro milovníky koní! Dojde totiž na nejednu scénu se zabitím koně (v jednom
případě s realisticky vyhřeznutými vnitřnostmi), což by zejména u
útlocitných dívek, jež mají rozevláté koníčky jako tapetu na počítači, mohlo
vést ke spěšnému úprku z kinosálu/vypnutí televize/zaklapnutí laptopu.
Tragikomický snímek dokazuje, že osobití Islanďané si zkrátka dělají i
filmy po svém a že i severská komedie může vypadat jinak, než jak je divák
zvyklý (a spousta lidí bude pravděpodobně rozporovat, že jde o komedii). O koních a lidech je drsný a strohý
film, vhodný spíš pro festivalové publikum. Je nekompromisní a jen tak nějaké té
brutality se nezalekne. Na druhou stranu, obsahuje asi nejsrandovnější koňské klusání,
jaké jsem kdy ve filmu viděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat