Úsvit planety opic je pokračováním tři roky starého Zrození planet opic, které bylo pro
změnu prequelem Planety opic z roku
1968. Jeho děj se odehrává deset let po událostech předchozího filmu, na jehož
konci se po celém světě rozšířil zhoubný virus a zlikvidoval drtivou většinu lidské
populace. Přeživší lidé, geneticky odolní vůči účinkům viru, přežívají v USA
ve společenství v post-apokalyptickém San Franciscu, přičemž nedaleko v lesích
a džungli žijí ve vlastní tlupě inteligentní opice. Právě na jejich území se
nachází bývalá vodní elektrárna, díky níž by mělo lidstvo možnost přísunu
elektrické energie. To se ale neobejde bez konfliktu…
Zásadním rozdílem oproti Zrození
planety opic je ten fakt, že hlavními hrdiny už definitivně nejsou lidé,
ale opice (což film dává najevo mimo jiné tím, že začíná i končí detailním
záběrem do opičích očí). Nejdůležitější postavou z řad lidí je technik
Malcolm (Jason Clarke), jehož význam v ději je sice zásadní, ale i tak
bledne a upadá do nezajímavého pozadí ve srovnání s výraznými jedinci ze
šimpanzí tlupy, a zejména pak s impozantním charakterem vůdce lidoopů,
Caesarem. Digitální opičáci už ve filmu neslouží jen k přehlídce dokonalých
počítačových triků a k impozantní ukázce hyper-realistické animace, ale jsou
plnohodnotnými postavami, se kterými se divák ztotožňuje, soucítí s nimi,
dojímá se s nimi, prožívá s nimi jejich emoce a rozumí jim. To samé
se sice v menším měřítku povedlo u těch samých opic už v předchozím filmu,
ale v tomto snímku je jich mnohem víc, jsou ještě psychologicky
propracovanější, inteligentnější a hlavně nejsou mezi sebou zaměnitelné, jak
díky detailní obličejové mimice, tak díky vlastním ojedinělým osobnostem (a
případně i díky vzhledu – občas je některá opice jiného druhu, nebo má alespoň
nějaký výrazný šrám či jizvu, aby šla odlišit od ostatních). Je to poměrně
výrazný posun o kus dál jak ve stylu vyprávění příběhu (skrze postavy, kterými
nejsou lidé), tak co do kvality digitálních efektů, bez nichž by film
samozřejmě nefungoval, a které jsou opravdu na mimořádně vysoké úrovni. Andy
Serkis (v roli Caesara, navlečený do apartního kostýmku na snímání pohybů) by
měl konečně dostat nějakou cenu za herectví.
Ze začátku je ten pohled na tlupu inteligentních šimpanzů poněkud srandovní
a je potřeba si na něj dlouze zvykat. Jednotliví jedinci spolu sice pořád často
komunikují posunky a využívají řeč těla, ale přitom naprostá většina z nich
umí normálně mluvit, takže si občas i něco navzájem řeknou (a pak hlavně, když
musejí mluvit s lidmi). Obývají část lesa, kde si vystavěli poměrně
sofistikovaná obydlí, kde mají své rodiny a chrání si území pomocí ručně
vyrobených oštěpů. Mají něco jako školu, kde se zřejmě učí i trochu psát a číst
(např. mají na skále křídou napsaná jakási jednoduchá pravidla, kterými se jako
společnost řídí). A také mají koně a jezdí na nich. Ze začátku je to legrační,
ale po čase si na to zvyknete.
Také je zajímavé sledovat, jak jejich společnost koresponduje se
společenstvím lidí přežívajících v San Franciscu. Prioritním zájmem uvědomělého
stratéga Caesara je zachování míru, ochrana rodiny a snaha o bezproblémovou mezidruhovou
komunikaci, což se ztotožňuje i s cíli Malcolma. Mezi šimpanzi se ale
nachází i zatrpklý a zahořklý jedinec Koba, v němž zkušenost s lidmi zanechala
pouze nenávist a agresi, a ten coby samotář bez rodiny vidí nekompromisní
válečný konflikt jako jediné východisko. Jeho postava koresponduje s vůdcem
lidí Dreyfusem (Gary Oldman), který by kvůli vidině elektrické energie nešel
pro palnou zbraň a násilí daleko, nebýt Malcolma a jeho snahy o navázání
kontaktu s Caesarem humanitnější cestou.
Film natočil Matt Reeves, režisér Monstra
(Cloverfieldu) či amerického remaku
upírského sociálního hororu Ať vejde ten
pravý. Nedělá mu nejmenší problém vést herce, snímat velmi efektně akční
scény (hodně je využíván steadycam), vyprávět příběh plynule bez škobrtání a
dávkovat emoce v akurátních dávkách. Úsvit
planety opic je inteligentním sci-fi, jeho děj je chytrý (dva ze tří
scénáristů pracovali i na předchozím filmu) a vydrží celou dobu strhávat a upoutávat
divákovu pozornost, ať už zvraty nebo geniálním technickým zpracováním. Je
trochu škoda, že ke konci přestane gradovat a neskončí nikterak epicky, naopak
si našlápne k dalšímu pokračování, které má Matt Reeves předběžně
naplánované na rok 2016. Ale jinak je to velice vydařená záležitost, kterou lze
jedině doporučit, hlavně příznivcům chlupatých zvířátek. A příznivcům
chlupatých zvířátek s kulomety.
Je zajímavé, jak se toto léto žánru sci-fi nebývale daří. Hollywood sype z rukávu
samé inteligentní, vyspělé a sofistikované kousky, viz. poslední X-Men či Na hraně zítřka. Úsvit
planety opic z tohoto příjemného trendu nevybočuje a vůbec se celá tato
restartovaná série vyvíjí slibně – přinejmenším vzhledem k událostem na
konci filmu je rozhodně na co se do budoucna těšit.
Žádné komentáře:
Okomentovat