Rok starý, komorní thriller Očista
byl založený na poměrně originálním a atraktivním (leč nedostatečně vytěženém)
nápadu – v blízké budoucnosti v USA posadil k moci extrémistickou
vládu, která se rozhodla vypořádat s kriminalitou tím způsobem, že na
jednu konkrétní noc v roce zlegalizovala veškerou kriminální činnost (a té
noci se říká Očista). Kdo chce rabovat, vraždit, či ilegálně stahovat, má během
těchto dvanácti hodin unikátní příležitost. Společnost je rozdělena na ty, co
se zabarikádovávají doma jako v pevnosti a snaží se bouřlivou noc ve
zdraví přečkat, zatímco jiní vyrážejí do ulic s nabroušenými mačetami,
nabitými zbraněmi a s chutí po krvi. Potenciál takového námětu by klidně
vydal na mnohadílný seriál, Očista
přesto nabídla jen laciný béčkový příběh o rodině, která se snažila přežít ve
vlastním domě. Letošní pokračování je v leckterém ohledu vydařenější,
v jiných ohledech je ale zas o hodně horší, takže je vlastně
s předchozím filmem co do kvality plně srovnatelné.
Největším plusem je, že příběh Očisty:
Anarchie už není tak zoufale komorní jako v jedničce a působí mnohem
méně lacině. Hlavním hrdinou je jeden z vykonavatelů Očisty, který se po zuby
ozbrojený vydává na noční cestu pomsty, a protože má dobré srdce, tak přibere
čtyři další postavy – matku s dcerou, jež zachrání ze spárů vraždících
těžkooděnců, a mladý pár, kterému se porouchalo auto ve chvíli, kdy to nejméně
potřeboval. Všichni pak pěšky putují skrze město, přičemž po nich jdou zabijáci
v maskách, zmínění těžkooděnci, a dojde i na exkluzivní hon pořádaný aristokratickou
smetánkou. Film rozhodně obsahuje větší množství nápadů než jeho předchůdce.
Nevýhodou je, že žádného z těch hrdinů nehraje nikdo známý (a takové
to pravidlo, že když ve filmu podobného žánru hrají neznámí herci, tak se nedá
předvídat, kdo všechno zemře, tady neplatí, neboť děj je celkově předvídatelný
opravdu dost). Ethan Hawke a Lena Headey v předchozí Očistě byli alespoň dobří herci, zatímco v aktuálním obsazení nepodává
dobrý herecký výkon skoro nikdo, což činí některé scény mnohem hůře
stravitelnými. A co je nejhorší – když je film založený na tom, že vám má na
jeho hrdinech záležet a máte se o ně bát, ale váš dojem je ten, že byste jich
většinu nejraději sami zabili (nebo jim alespoň jednu vrazili), tak je něco
špatně! Jediným sympaťákem je onen hlavní hrdina, co se chce mstít, který je
inteligentní, bystrý a jde si pevně za svým. Ostatní jsou nemyslící a arogantní
idioti, kteří, když jim někdo zachrání život, místo poděkování začnou svého
zachránce pomlouvat a navážet se do něj. Nevděční kreténi, kterým fandit
nelze, ani když v některých scénách trpí a brečí. Otázkou zůstává,
proč je ten hlavní hrdina zcela iracionálně pořád tahá s sebou…
Oba díly Očisty natočil americký
režisér James DeMonaco v koprodukci s Francií a sám si k nim
napsal scénář. Nutno říct, že děj Očisty:
Anarchie je ještě o něco dementnější než v případě jedničky. Taková
typická situace, k níž dojde ve filmu nesčetněkrát, je, že kladná postava
leží bezbranně na zemi, nad ní stojí postava záporná, míří na ní pistolí,
pronáší dlouhý monolog o prospěšnosti Očisty a o důvodech zabíjení, a když se
konečně chystá zmáčknout spoušť, je zabita někým, kdo se za ní shodou okolností
objeví jako Deus ex machina. Většina filmu se pak skládá ze zmateného pobíhání
po městě, panikaření a rozprav na téma „zabíjení je špatné“.
Zcela běžné je i ignorování vedlejších příběhových linií, které vypadaly
celkem slibně, ale nedostalo se jim žádného využití. Na začátku filmu například
jedna z hrdinek zjišťuje, že aby její starý a nemocný otec vyřešil
finanční problémy své dcery, tak prodal sám sebe bohaté rodině, která za jeho
mučení a zabití zaplatí tučnou sumu jeho pozůstalým. Ten akt mučení a zabití
ale nevidíme a o této postavě ve zbytku filmu už nepadne ani zmínka. Stejně je
na tom jedna vedlejší postava, která je v průběhu filmu zabita, a jiná vedlejší
postava jí přísahá pomstít. V tu chvíli je ale její dějová linie utnuta a jak
to s ní dopadlo, se nedozvíme, protože už se znovu neobjeví. Několik
vyloženě epizodních postav je zas na začátku představeno v krátkých
expozicích jen proto, aby se pak v pozdější fázi filmu mohly odněkud
náhodně vynořit a někoho zabít, případně nechat zabít sebe.
Moc nepomáhá ani to, že James DeMonaco to celé docela slušně řemeslně
režíruje, a že noční město plné maskovaných zabijáků a násilníků má chvílemi
celkem slušnou atmosféru. Když je příběh tupý a jeho hrdinové se tupě chovají,
pak jde zkrátka do kopru i všechno ostatní. Je to problém především scénáře,
protože největšími zádrhely jsou dialogy (až na hranici otravnosti) a bizarní
dějové zvraty, které jsou příliš často založené na neuvěřitelných náhodách a
shodách okolností. Napínavé to moc není (protože ve filmu je pramálo postav, na
kterých by vám záleželo), a pokud vám jde o krev a brutalitu, tak obojího je
poskrovnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat