Komedie 22 Jump Street navazuje
na předloňskou 21 Jump Street – se stejnými
herci a se stejným tvůrčím týmem. Policejní důstojníci Schmidt (Jonah Hill) a
Jenko (Channing Tatum) si úspěšně poradili s drogovými dealery na střední
škole a nyní jsou povoláni k odhalení šiřitelů nové drogy na škole vysoké.
Musejí tím pádem chodit do školy a v utajení se vydávat za studenty. Do
toho se jeden z nich zamiluje, druhý si udělá nejlepšího kamaráda z člověka,
který se posléze ukáže být hlavním podezřelým, drogy jsou všude, vyšetřování
vázne a blíží se jarní prázdniny…
22 Jump Street vypadá jako přesná kopie jedničky a dokonce je víceméně
o tom samém (z čehož si i film samotný dělá legraci). Ale to nevadí,
protože debilní a smysl nedávající zápletka je jen záminkou pro humor, humor a
zase humor. A občas nějaká ta akce.
Skutečně jsem se na mnoha místech ve filmu smál nahlas, alespoň tucetkrát
(a nebyl jsem sám). Na druhou stranu, občas se tvůrci pokoušejí o nějaký vtip,
který nefunguje, a pak ho dál rozvádějí, aniž by kdykoli během toho fungovat
začal a spíš se kvapně stane trapným. Týká se to hlavně primitivních fórků
točících se okolo sexuálních narážek, pomalejších pasáží, kde si hrdinové odhalují
svá nitra (a zároveň tak parodují seriózní filmy, ve kterých si postavy
odhalují svá nitra), a scén které byly zcela evidentně improvizované a ne vždy
se hercům podařilo přijít s něčím geniálním. Prakticky to ale moc nevadí,
protože nejrůznějších gagů je ve filmu taková spousta, že když se jeden nebo
dva nepovedou, tak hned po nich následuje dalších pět až šest, které povedené
jsou. Nejvděčnější a nejvtipnější jsou nakonec popkulturní narážky, meta humor (který
je o něco sofistikovanější) a tzv. self-referential humor, kdy si film dělá
legraci sám ze sebe (např. když šéfa policejního oddělení hraje rapper Ice Cube
a má skleněnou pracovnu, o které jedna z postav prohlásí, že vypadá jako kostka
ledu).
Režisérské duo Phil Lord a Chris Miller (kteří často natáčejí podle
vlastních scénářů, mimo obou Jump Street
i první Zataženo, občas trakaře či Lego Příběh) se ze všech sil snaží
vtisknout filmu co nejvíc dynamiky a adrenalinu. Kulometné střihy, záběry jak
od Michaela Baye, rozdělený obraz, efektně nasnímaná akce, soundtrack plný
písničkových vypalovaček… A do toho jsou nastrčení Jonah Hill a Channing Tatum,
kteří jsou oba obrovsky sympatičtí, jsou cool a ještě umí dobře hrát. Škoda, že
22 Jump Street je film opravdu jen na
efekt a na úspěšné vyvolávání salv smíchu a na nějaký děj zvysoka kašle. Jeho
scény, zápletky a zvraty jsou až neskutečně absurdní a ty téměř psychologické
pasáže, ve kterých postavy řeší vztahy mezi sebou, smysl lásky a přátelství a
podobně, se do toho zábavného a ujetého mišmaše obrovsky nehodí (přestože i ty
jsou často zdrojem humoru, nejčastěji verbálního). S tím souvisí i to, že
film si užijete o to víc, pokud rozumíte velmi dobře anglicky a některé těžko
přeložitelné hlášky vám pak budou připadat ještě vtipnější.
Trochu mi to připomíná Pařbu ve Vegas,
jejíž pokračování Pařba v Bangkoku
bylo vlastně také jenom obšlehnuté přes kopírák a doplněno o pár nových nápadů.
Tenkrát to nevadilo a nevadí to ani teď. Dá se tím pádem alespoň zaručit, že
pokud se vám líbila 21 Jump Street,
tak 22 Jump Street se vám bude líbit
také. A kdyby se ji z těch téměř dvou hodin podařilo sestříhat na nějakou
rozumnější stopáž (třeba vystřižením několika slabších scén), tak mohla mít
náběh na komedii roku.
P.S. Vážně je u nás film nevhodný pouze do 12 let?
Vzhledem k počtu čůráků a vymrdanců se docela divím (v Americe má film
přístupnost R - bez doprovodu dospělého nepřístupný do šestnácti). Prarodiče na
to asi raději neberte...
Žádné komentáře:
Okomentovat