Indonéský snímek Zátah z roku
2011 působil jako zjevení. Byl energický, odvážný a nekompromisní. Natočil
ho Gareth Evans, původem britský režisér a scénárista, v současnosti žijící
v Indonésii. Šlo v něm o skupinu policistů, kteří si naplánovali přepadení
paneláku na předměstí Jakarty a rychlé zajetí v něm bivakujícího drogového
bosse, nicméně stali se lovnou zvěří uvězněnou v budově a vydanou napospas
všem jejím obyvatelům, jež dostali odměnou za každého zabitého policistu doživotní
bydlení zdarma. Následovala brutální a adrenalinem napěchovaná akce… A Zátah 2 jde ještě o něco dál.
Největší rozdíl v Zátahu 2 oproti
jedničce spočívá ve velikosti ambicí a ve stylu příběhu. Zatímco první film byl
přímočarou řezanicí a přehlídkou efektních bojových scén (zkrátka nekončící
akční nářez), jeho pokračování je mnohem umírněnější a akci upouští jen v pravidelných
dávkách (zato koncentrovanějších). Jeho příběh je o poznání spletitější a jde v něm
o to, že hlavní hrdina, policista Rama, se v utajení zdařile infiltruje do
podsvětí v Jakartě (stráví dva roky ve vězení, aby si získal přízeň mafiánského
synka) s cílem odhalit identitu zkorumpovaných policistů. Ovšem zaplete se i do
tamních sporů mafiánských klanů o nadvládu nad městem, a aby si zachránil
holý život, musí si vyšlapat krvavou cestičku ven…
Ve filmu je dost postav, a pokud nemáte dobrou paměť na jména, budete se
možná trochu ztrácet ve scénách, kdy je někdo zmiňován a vy si už nebudete
pamatovat, o koho šlo. To se týká zejména vedlejších mafiánů a jejich poskoků,
protože např. každý důležitý zabiják má vlastní představovací bitku, což je
chvályhodné a napomáhá to celkové struktuře filmu a dávkování akčních scén.
Naopak poměrně nadbytečná je rodina hlavního hrdiny, která nemá v příběhu žádnou
specifickou funkci a slouží jen jako záminka pro jeho motivaci pro práci
u policie.
Přestože herci nehrají špatně a film je výborně natočený, tak v konverzačních
pasážích až nepříjemně ztrácí tempo a místy nudí (což je dost velký
problém). Když se lídři dvou soupeřících mafiánských rodin dohadují o tom, jaká
území komu připadnou a kdo se přidá na stranu koho, tak to není moc zajímavé a
působí to zbytečně. Kvůli tomu má také film přepálených 150 minut.
Souvisí to se zjevnou snahou režiséra povýšit svůj film z kvalitní béčkové
oddechové zábavy pro otrlé na něco většího, ambicióznějšího a filmově
velkolepějšího. Zátah 2 se ze všech
sil snaží být hodnotným mafiánským eposem (což nepřeháním), na to je jeho
zápletka ale pořád příliš jednoduchá, přímočará a nedostatečně sofistikovaná. Srovnání
s jemu podobnými, jako je Volavka
či její americká verze s názvem Skrytá
identita (a někteří odvážnější ho srovnávají dokonce s Kmotrem, ale ti zřejmě nevědí, o čem
mluví) Zátah 2 nesnese. Je sice
okázalejší a inteligentnější, než by většina diváků čekala, ale bohužel to
nestačí. Možná, že v tomto případě by méně bylo nakonec ve skutečnosti
více. Takhle je totiž Zátah 2 někde
na půli cesty mezi zábavným akčním náserem a vážnějším gangstersko-kriminálním
dramatem.
Nicméně to všechno je prakticky jedno, protože celý ten vyšperkovaný kolos stojí
opět na akčních scénách a bojových sekvencích, které jsou rozhodně jedny z nejlepších
(ne-li nejlepší), jaké se v moderních akčních filmech s kontaktními souboji
dají nalézt. Jejich choreografie je neuvěřitelně dobrá, kombinuje různé styly
martial arts a je propracovaná s hodinářskou precizností. Ve filmu je
minimálně půl tuctu soubojů, které si budete pamatovat ještě dlouho po
zhlédnutí, protože jsou velice výrazné a promyšlené do detailu. Nicméně slabší
povahy je třeba varovat – snímek funguje naprosto skvěle po řemeslné a trikové
stránce, přičemž nejrůznější zranění a následky soubojů působí zcela uvěřitelně
a na pohled opravdově. Rozstřílené hlavy a zlámané končetiny jsou jedna věc,
ale čas od času dojde i na skutečné chuťovky (přeřezávaní šlach, trhání
čelistí, párání břicha…) a i mně, ač se považuji za diváka zvyklého na ledacos,
nebylo u některých scén zrovna dvakrát dobře. Surové mrzačení lidských těl v průběhu
soubojů tu má výhradně efekt naturalističnosti a jen málokdy slouží jako
spouštěč smíchu (na rozdíl třeba od Expendables).
Zároveň však nemůže být řeč o realističnosti (např. hlavní hrdina pravidelně
ignoruje veškerá svá zranění, ať jsou jakkoli ošklivá, a vzpomene si na ně tak
jednou za pár minut, přičemž mezitím stihne předvést ještě sto otoček, kopů a
přemetů). Nehláškuje se tu, nikdo tu nedělá humor (ačkoli baseballová pálka
zaražená v úsměvu byla celkem legrační) a ačkoli vám akční scény nemusí
nutně připadat zábavné, tak před jejich dokonalostí si samým úžasem netroufnete
odvrátit zrak. Zátah 2 je velmi nekompromisní
a explicitně násilný, až brutální film, a přitom relativně uvědomělý a seriózní.
Takových je málo.
Gareth Evans je bez diskuze skvělý režisér, od kterého se patrně dočkáme
ještě velkých věcí. Zátah 2 je sice
pořád hlavně záležitostí pro fajnšmekry a milovníky akce než právoplatným dílem
světové kinematografie (i když snaha byla), ale to nic nemění na tom, že to je opravdu
unikátní kousek velmi kvalitní filmařiny a záruka ojedinělého zážitku. Znovu
bych si ho sice celý nepustil, ale některé konkrétní scény po opakovaném
zhlédnutí vyloženě volají.
Žádné komentáře:
Okomentovat