Už od počátečních záběrů působí film o jedné etapě života monacké kněžny a
americké herečky Grace Kelly sympaticky. Na rozdíl od telenovelové Diany, která byla prezentována jako „pravdivý
příběh“ princezny lidských srdcí, se Grace,
kněžna monacká nesnaží hrát na diváka habaďůru a místo toho hned zpočátku
vyrukuje s řádky obsahujícími slova „fiktivní příběh inspirovaný skutečnými
událostmi“. A hned to zní lépe. Minimálně se divák nebude cítit podveden, když
si pak na internetu zjistí, že ony historické reálie ve skutečnosti neproběhly
přesně podle toho, jak byly popisovány ve filmu.
Přestože se ve filmu mluví převážně anglicky a dvě nejdůležitější role hrají
Američanka a Brit, tak jde o snímek francouzský (v koprodukci s USA,
Itálií a Belgií). Natočil ho režisér Olivier Dahan, jehož kariéra procházku růžovým
sadem zrovna dvakrát nepřipomíná (Purpurové
řeky 2 byl úlet a Edith Piaf byla
spíš zklamáním). Především jsem se obával toho, aby nebyla postava hlavní
hrdinky podobně jako v případě šansonové zpěvačky situována do polohy
nesympatické a hysterické nány. A světe div se, ono se tentokrát Dahanovi konečně
podařilo natočit celkem dobrý film (přestože v zámoří z něj rozhodně
nadšení nejsou, kvůli mizerným recenzím se od něj producenti distancují a
pravděpodobně v USA nepůjde ani do kin).
Ona je to totiž taková moderní pohádka. Pohledná a slavná hollywoodská
herečka se provdá za monackého knížete a ocitá se před rozhodnutím, jestli jí
stojí za to vracet se k natáčení filmů, když se její nová domovina zrovna
nachází v krizi. S manželem se občas hašteří a párkrát se pohádají,
ale stejně se vždycky znovu usmíří, protože se mají rádi. Když je na spadnutí
válka s Francií (kvůli poplatkům, které by Monako mělo platit Francii za
to, že kvůli jejich nulovým daním k sobě přetahují firmy z Francie) a
na politické úrovni neexistuje řešení, tak se ve chvíli nejhorší zrodí spásná
myšlenka, že třeba pomůže vstřícné gesto, upřímný úsměv a pár dobře mířených dojemných
slov. Poněkud naivní, to ano. Ale v tomto provedení proti tomu nic moc
nemám.
Výkon Nicole Kidman v hlavní roli mi přišel celkem standardní. O něco
zajímavější je Tim Roth v roli jejího manžela a skvostní jsou i někteří
herci ve vedlejších rolích – Frank Langella je okouzlující a u Dereka Jacobiho
jsem si přál, aby zůstal na plátně ještě o trochu déle. Párkrát se zjeví Roger
Ashton-Griffiths v roli Alfreda Hitchcocka, což je ale vyloženě jen
epizodní rolička. Postavy jsou relativně dobře napsané, mají komplexní osobnosti
a rozhodně nepůsobí jako hloupé jednorozměrné figurky, které hopsají do rytmu
režisérova povzbuzování. Od nezkušeného scénáristy, který má za sebou jediný
podprůměrný thriller s Aaronem Eckhartem, to je vskutku milé překvapení. Obligátní
dobová stylizace je také povedená.
Film Grace, kněžna monacká nakonec
není ani tolik o životě Grace Kelly, jako spíš o politických pletichách,
zrádcích ve vlastních řadách, o tíze břemene panovnických povinností a o
důležitosti umět se postavit za svou zem a za svůj lid. Sice to neodpovídá
realitě, ale vem to čert, když je výsledkem povedený a poutavý příběh. A se
sympatickou hlavní hrdinkou navrch je to o to příjemnější podívaná.
Žádné komentáře:
Okomentovat