V Anglii v 11. století přijde malý Rob Cole o své rodiče a jeho
dva mladší sourozenci jsou od něj odděleni do pěstounské péče. Ponechaný
napospas osudu se stane asistentem potulného ranhojiče (Stellan Skarsgård), který
jezdí od vesnice k vesnici a nabízí lékařské ošetření (vytrhává zuby,
srovnává vykloubená ramena a koňskou moč prodává jako medicínu). Když Rob
dospěje, stane se svědkem toho, jak židovští medici vyléčí slepotu jeho
učitele. Touží po poznání, a proto se rozhodne jít v jejich stopách a
odcestuje do daleké Persie, aby se zde učil lékařskému umění od největší
autority v tomto oboru, osvícence Aviceny (Ben Kingsley).
Historický (německý, avšak anglicky mluvený) velkofilm Ranhojič je adaptací románu Noaha Gordona a zaobírá se hned
několika poměrně obsáhlými tématy, o kterých vypráví na pozadí dramatického
příběhu o lásce hlavního hrdiny k lékařství a k pohledné dívce.
Filmu se velmi daří konzistentně vykreslit atmosféru špinavé středověké Anglie
jako země, ve které katolická církev sedí na trůnu lidské ignorance a popírá
možnost, že by šlo někoho vyléčit, když bylo jeho onemocnění záměrem Boha. Ranhojiči
jsou tím pádem považováni za čaroděje a šarlatány, přičemž výkonem svého
povolání riskují smrt upálením, neboť svými činy odporují Božímu rozhodnutí.
V Persii, kde se hlavní hrdina setká s Avicenou, vládne liberálnější
prostředí. Učí se tu lékařské metody Hippokrata a Aristotela a přístup
k léčení a k objevování nových poznatků je obecně mnohem
progresivnější než kdekoli jinde. I tak je tu ale jeden problém. Rozřezání lidského
těla je považováno za nechutný hřích, a proto znalosti o něm jsou veskrze
teoretické, takže ani ti nejerudovanější nikdy neviděli lidské orgány na
vlastní oči.
Do toho vstupuje motiv střetu náboženských kultur. Většina filmu se
odehrává v Persii (natáčelo se v Maroku), kde muslimové tolerují
Židy, ale nikoho jiného, takže hlavní hrdina musí chtě nechtě skrývat svou
křesťanskou víru a vydávat se za židovského učence. Zatímco konflikty mezi
oběma skupinami se v průběhu filmu vyhrocují, divák má možnost nahlédnout
do obou, ovšem v poněkud zrychleném tempu. I přes značnou délku (150
minut) se totiž německému režisérovi Philippu Stölzlovi nepodařilo převést obsáhlý
román do filmové podoby, aniž by přitom mnoho jeho aspektů nepůsobilo příliš zhuštěně
a tím pádem nadbytečně (naťuknuté téma kamenování cizoložných žen, lov lva, židovské
modlitební praktiky…). Ranhojič vykazuje typické znaky toho, když se někdo
rozhodne adaptovat do filmu knihu, která má v originále přes sedm set stran,
a je mu líto cokoli z ní obětovat ve prospěch větší plynulosti a
srozumitelnosti.
Až na tento nedostatek je ale Ranhojič
natočený moc hezky, poutavě, napínavě a dojemně. Má skvělou výpravu, herci
jsou fantastičtí (Skarsgård a Kingsley jsou naprosto jedineční a překvapivě
je velice věrohodný a dobře obsazený i debutující Tom Payne v hlavní roli)
a nezapomnělo se ani na občasný jemný humor (což je vzhledem k žánru trochu
nezvyklé). Ale když máte v pasáži, kde obyvatelé izolovaného města umírají
po stovkách na mor a studenti lékařství se s tím snaží něco dělat,
postavu umírajícího muslima, který těsně před smrtí pronáší přání, aby mezi
těmi pannami, co na něj po smrti čekají, byly i nějaké ty ryšavé, o nichž mu
vyprávěl ten mladý Angličan, tak je to současně dojemné a svým způsobem i veselé.
Nečekejte ale nechutné scény amputování končetin a vyrážení zubů majzlíkem
v domnění, že jdete na film o začátcích lékařství. Amputace je tu jen
jedna, stejně tak trhání zubu a krvavých záběrů s nějakými těmi vnitřnostmi
je dohromady tak necelá minuta. Navíc nejsou natočené s tím záměrem, aby
se u toho někomu dělalo špatně. Naopak, když ke konci filmu moudrý Avicena
poprvé v životě spatřuje na vlastní oči orgán, o kterém do té doby pouze
četl v antických spisech, vhání to slzy do očí.
Zajímavým elementem jsou pohádkové motivy. Ty se týkají romantické linie,
přátelství hlavního hrdiny s perským krutovládcem i prezence pohádkové
knížky v samotném filmu. Rob má navíc schopnost vycítit v člověku blížící
se smrt, což ho osudově pojí s jeho posláním dojít v oboru lékařství
k zásadnímu průlomu. Podobné magické elementy, jak vypadlé z Pohádek tisíce
a jedné noci, však nepůsobí příliš přesvědčivě v okolním prostředí, ve
kterém se umírá, zuří války a nepokoje a náboženství zaslepuje v člověku rozum
a zdravý úsudek. Jde ale o kombinaci kuriózní, se kterou se režisér popral
ještě celkem dobře a pod jeho taktovkou není nechtěně směšná, což ho potvrzuje
v pozici kvalitního filmaře. Díky němu je Ranhojič nadprůměrným historickým dramatem, kterému by ale slušelo
znatelnější prokrácení.
Žádné komentáře:
Okomentovat