Olga – Recenze – 60%

Řekl bych, že nejefektivnější bude pro začátek ocitovat oficiální text distributora, neboť poměrně přesně vystihuje jak atmosféru filmu, tak jeho styl a způsob realizace: „Nejbližší a nejspolehlivější parťák Václava Havla, kamarádka, která nezkazí žádnou legraci, naopak ji vymýšlí, štědrá hostitelka, vášnivá hráčka a houbařka, milovnice přírody, ostrá glosátorka, statečná a neúnavná disidentka, žena věcná, vždy s nohama na zemi a vždy svá. Nový celovečerní dokumentární film režiséra Miroslava Janka (Občan Havel, Čtyři dohody) není pouze popisným životopisem, ale osobním portrétem výjimečné osobnosti – první dámy Olgy Havlové. Osobitá žena, veřejnosti známá jako manželka Václava Havla a zakladatelka nadace Výbor dobré vůle, je zde představena ze své civilní stránky. Janek se tolik nesoustředí na oficiální biografická data, ale nechává promlouvat dosud nezveřejněné archivní záběry a fotografie i osobní zpovědi přátel.“

Miroslav Janek se na filmu podílel jako režisér, scénárista a kameraman. Na rozdíl od Občana Havla, kterého natáčel průběžně mnoho let dokumentarista Pavel Koutecký, po jehož úmrtí se natočený materiál dostal ke zpracování právě k Miroslavu Jankovi, je Olga Jankův vlastní projekt. Jde o retrospektivní koláž sestávající především z archivních videozáznamů a dobových záběrů z nejrůznějších zdrojů.

Nejvíce prostoru je věnováno tomu, že Olga Havlová byla disidentka a scházela se s podobně smýšlejícími kamarády v lokaci zvané Hrobka, kde spolu četli brakovou literaturu, intelektuálně se vyžívali a pořádali veselé večírky. Tyto momenty jsou zachyceny v černobílých amatérských záběrech a podezřele často se v nich vyskytuje Jim Čert hrající na akordeon. Druhým zásadním tématem je, že byla také manželkou prezidenta Václava Havla, nicméně ve své skromnosti a pokoře se neukazovala moc ráda a přílišný zájem veřejnosti jí nedělal dobře. Ve filmu je mnoho scén, ve kterých se objevuje po Havlově boku, zejména na jejich chalupě v Hrádečku (a většinou mluví Havel, zatímco Olga sedí mlčky opodál). Tyto dvě základní roviny jsou povětšinou doplněny záběry toho, jak někdo o Olze něco čte, případně slyšíme čtený záznam z archivů Státní bezpečnosti, případně někdo vzpomíná a vypráví o svých dávných zážitcích s Olgou (např. její tehdejší bodyguardi). O nadaci Výbor dobré vůle je tu jen krátká zmínka. Stejně tak o nemoci, která Olgu postihla ke konci jejího života.

Film není medailonkem, který by první dámu velebil a vychvaloval do nebes. Naštěstí. Tvůrci totiž Olgu Havlovou zjevně adorují a neodvážili se začlenit do filmu cokoli byť jen trošičku kontroverzního, nebo cokoli, co by mohlo dokonalý obraz milované paní prezidentové případně poskvrnit. Naopak velice opatrně kloužou po povrchu a zprostředkovávají informace, které jsou většinou nepřekvapivé a známé, pomocí záběrů, které jsou sice unikátní, ale nikoli kdovíjak zajímavé. Intimní náhled do soukromí první dámy se v žádném případě nekoná. Trochu mi to připadalo, jako by se tvůrci museli během natáčení potýkat s nedostatkem materiálu a vzali za vděk čímkoli, co se jim namanulo a mělo to s Olgou alespoň trochu něco společného.

Nejzajímavější pasáže jsou tak ironicky právě ty, ve kterých se spolu s Olgou Havlovou vyskytuje buď její manžel, nebo nějaká jiná obecně známá osobnost (například Václav Klaus). To ostatní totiž není natolik objevné či výrazné, aby to bylo pro běžného diváka atraktivní. Marně jsem vzpomínal na nezapomenutelnou sekvenci z Občana Havla, ve které prezident spekuluje s Milošem Zemanem o opoziční smlouvě, zatímco ho tehdejší předseda vlády omotává klubkem hrubé manipulace tak, že z toho až mrazí v zádech. Podobně výrazné momenty v Olze fatálně chybí.

Trochu s tím souvisí i to, že tvůrci patrně počítali s tím, že potencionální diváci budou Olgu a její život relativně dobře znát, protože záměrně opomenuli tradiční biografické údaje a uvádějí hned zkraje rovnou souvislosti. U některých zúčastněných, kteří o Olze čtou do mikrofonu vybrané texty, bych ale vysvětlující titulek, o koho jde, uvítal. Nevěděl jsem totiž, co to bylo za lidi a jaký to mělo význam, že ty texty četli právě oni.

Dokument Olga je takovou popisnou mozaikou dobových materiálů, díky kterým máte možnost trošičku nahlédnout do života nejedné významné osobnosti, ale bohužel nijak hluboko.