Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow) – Recenze – 90%

Blízká budoucnost. Na Zemi zaútočili mimozemšťané a úspěšně obsadili celou Evropu (pokud jsem to správně pochopil, tak invaze začala v ČR, což je roztomilé). Hrozí, že začnou expandovat do zbytku světa. Generál britské armády (Brendan Gleeson) proto vysílá vyškolenou vojenskou jednotku vyzbrojenou speciálními mechanickými bojovými obleky na překvapivý výsadek na pobřeží Francie. Do prvních linií je vyslán proti své vůli i vojenský marketingový poradce (či co), podplukovník Bill (Tom Cruise), který se sám boje nikdy neúčastnil. Na základně je degradován a zařazen mezi obyčejné vojáky, připravující se na útok. Z akce se ale vyklube debakl a výsledkem jsou jatka, během nichž všichni téměř okamžitě zemřou, včetně Billa, který ale stihne před smrtí zabít jednoho většího mimozemšťana a je potřísněn jeho tělními tekutinami. Následně se probudí znovu na základně několik hodin před výsadkem. Den proběhne zcela stejně. Vojáci se chystají do akce, jsou zabíjeni, Bill opět zemře – a zas se ocitne zpět na základně. Uvědomí si, že se dostal do časové smyčky…

Podaří se mu kontaktovat legendu mezi vojáky, schopnou zabíječku mimozemšťanů Ritu (Emily Blunt), která jediná uvěří jeho povídačkám o cestách časem. Stalo se jí totiž to samé – byla potřísněna mimozemskou DNA a tím na ni přešla jejich schopnost restartovat čas (díky tomu věděli, že na ně bude pořádán útok). O schopnost přišla, když jí byla provedena transfuze krve. Společně se pak (každý den znovu) pokoušejí přijít na to, jak této schopnosti využít k vyhrání války.

Je to, jako byste vzali libovolné akční sci-fi o mimozemské invazi a zkombinovali ho s Na Hromnice o den více. A funguje to až překvapivě dobře. Jde o adaptaci románu japonského spisovatele Hirošiho Sakurazaky v režii Douga Limana (Agent bez minulosti, Mr. and Mrs. Smith).

Rozdíl je mimo jiné v tom, že v Hromnicích byla časová smyčka magickým prostředkem k tomu, aby se z arogantního a nabručeného hlavního hrdiny stal lepší člověk. V Na hraně zítřka je výskyt tohoto elementu logicky zdůvodněn a slouží k tomu, aby Bill mohl s každým dalším pokusem neustále zlepšovat své bojové schopnosti, strategii a plán, jak zvítězit nad invazí, a nejen to. Scénář je v tomto ohledu poměrně dost inteligentní a promyšlený. Děj filmu je vystavěn obratně a je nepředvídatelný. Liman komplikovaný a spletitý příběh velmi zdařile vypráví a ani na okamžik se v něm nezaplete. Po mistrovsky zdařilých X-Menech je Na hraně zítřka dalším letošním velkorozpočtovým bijákem, který je napínavý, zábavný, vtipný na těch správných místech a ještě k tomu chytrý (skoro se mi až chce použít výrazu sofistikovaný).

Častokrát se stane, že spousta talentovaných lidí vynaloží své schopnosti do filmu, který by mohl být skvělý, kdyby jen měl lepšího režiséra. Nebo lepšího scénáristu. Nebo lepšího dramaturga, který by tvůrce upozornil na to, že jejich film nedává smysl. To je pak veliká škoda a promarněná šance. Na hraně zítřka je však jeden z těch vzácných případů, kdy se všechno povedlo tak, jak mělo, a výsledkem je radost a nadšení. Divácká euforie. Film má neuvěřitelně fungující tempo, které nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Je i poměrně hodně akční. Často jde sice o jednu a tu samou bitvu, ale zato několikrát, přičemž akční sekvence jsou přehledné a neokoukají se. Je nápaditý, s efektním vizuálem a efektivní gradací. Předpokládatelnou romantickou linií se zabývá nanejvýš vkusně. Prostě funguje nad očekávání dobře, především díky zručné režii, kvalitnímu scénáři a výborným hercům.

Tom Cruise je skvělý a nemám nic, co bych mu mohl vytknout. Snad jen jeho věta: „Nikdy v životě jsem nebyl v akci.“ působí trochu nepřesvědčivě. Emily Blunt není zrovna archetyp akční hrdinky, ale dělá všechno proto, aby se to změnilo. Oblečená do kovové hydraulické konstrukce se zabudovanými raketomety dokáže být maximálně přesvědčivá a dává dost najevo, že se hodí i do jiných žánrů než do romantických komedií.

Když opomenu správně dávkované hlášky, tak je poměrně dost humoru vytvářeno i ze samotného stavu hlavního hrdiny. Když si při výcviku zlomí nohu, tak ho Rita bez výčitek zastřelí a dopřeje mu tím restart. Občas si něco složitě naplánuje (např. jak utéct ze základny), načež ho srazí náhodná dodávka a musí začít znovu (a napodruhé už s ní počítat), přičemž ho vzápětí probodne mimozemšťan, kterého si nevšiml. K popukání. Ze začátku je více vtipů vytěžených z toho, že se Bill podivuje tomu, jak se všechno okolo něj opakuje v neustálém koloběhu. Po čase tento gag téměř vymizí a je nahrazen pro změnu scénami, ve kterých Bill exceluje (ať už jde o boj s nepřáteli nebo o vloupání se do střeženého objektu), neboť si těmi samými situacemi prošel už nesčetněkrát a poučil se z předchozích chyb. Celé to působí ohromně originálně a zábavně. Zaslouženě.

Po čase se příběh začne sice ubírat o něco předvídatelnějšími cestičkami, ale to neznamená, že nemá v rukávu schovaná překvapení. Na úplném konci ale bohužel povolí a naservíruje divákům přímo pod nos nepochopitelný zvrat, který už je jen typicky hollywoodsky dementní. Snímek tak najednou z vteřiny na vteřinu zahazuje všechnu tu inteligenci, kterou se předtím po celou dobu umě oháněl. Toto závěrečné vyměknutí je hodně na škodu a zanechává na jazyku nepříjemnou zmatenou pachuť.

Také je trochu nejasný důvod toho, proč je vlastně hlavní hrdina vysílán do akce. Na začátku je mu řečeno, že bude v rámci reklamy natáčet přímo uprostřed bitvy promo video, aby bylo vidět, jací jsou vojáci hrdinní frajeři. Což ale ve finále rozhodně nedělá a místo toho jede do akce víceméně za trest (vzepře se rozkazu). Jaký je důvod posílat do první linie člověka s nulovými bojovými zkušenostmi a nulovým výcvikem? To je ale detail.

Na rozdíl od X-Menů neobsahuje Na hraně zítřka žádnou vyloženě kulervoucí scénu, ze které bych si sednul na zadek a oněměl úžasem, ale je podobně konzistentně vydařený a do puntíku splňuje požadavky atraktivní podívané s obřím rozpočtem, kvůli které se ty dvě stovky za kino vyplatí obětovat. Jeho zhlédnutí vyloženě doporučuji.