Hany – Recenze – 70%

Film Hany spoluvytvořilo autorské duo Michal Samir a Matěj Chlupáček, kteří stojí i za rok starým snímkem Bez doteku. Oba to jsou debutanti, navíc poměrně mladí (Matějovi bude v květnu 20 let) ale přitom jsou velice ambiciózní, schopní a patrně se od nich dočkáme velkých věcí. Neváhají totiž riskovat, ukusovat si velká sousta a dávat do kupy v českých končinách nepříliš obvyklé, a tím pádem o to zajímavější projekty. Kupříkladu Hany je natočená jen s naprostým minimem střihů.

Celkem se film skládá ze čtyř záběrů. Jinými slovy, obsahuje pouhé tři střihy, přičemž dva z nich jsou trikově zakamuflovány, aby to vypadalo, jako že je tam jenom jeden. V praxi to ale průměrný divák stejně nepozná a bude tak mít dojem, že viděl za celou dobu opravdu jen dva záběry, jeden zhruba 80 minut dlouhý a druhý 10 minut dlouhý. Přitom rozhodně nejde o to, že by tvůrci někam staticky umístili kameru a pak před ní nechali herce hodinu a půl něco deklamovat, případně zírat, jak se loupe omítka ze zdi (podobné případy samozřejmě známe). Naopak muselo být natáčení nesmírně náročné a patrně vyžadovalo značnou přípravu. Kamera totiž neustále na střídačku sleduje několik různých postav (včetně statistů tak okolo sto padesáti), cestuje s nimi v tramvaji, je vytahována do výšky, jezdí po nočních ulicích zaostřená na cyklistu, a podobné technicky složité věci. Každý z herců musel mít přesně určeno, kdy projít před kamerou/vyjít zpoza rohu/čekat někde, než k němu přijdou ostatní, přičemž musel říct pokud možno co nejpřirozeněji a bez zaškobrtnutí všechny své repliky, aby náhodou nepokazil záběr, který se natáčel průběžně už dvacet minut před tím, než na něj přišla řada. A že toho bylo ke zkažení dost – ve filmu se odehraje i vyloupení vietnamské samoobsluhy, našlapaná house party, či demonstrace (mírně nepřesvědčivě naroubovaná do dění na plátně) zhruba třiceti výtržníků proti skupině těžkooděnců. Většinu filmu si ale lidé jen povídají mezi sebou a davové scény, případně dynamičtější a akčnější pasáže se vyskytují jen občas. Způsob vyprávění, jaký tvůrci zvolili, slouží zcela evidentně pro jejich dramatický záměr a nikoli jako nástroj pro samolibou exhibici.

Děj ovšem chybí. Existuje něco jako hlavní hrdinové, což je skupinka mladých lidí odhadem tak ve věku 25-30 let, kteří se sejdou v hospodě, kde probíhá autorské čtení nějakého intelektuálního nadějného spisovatele. Následně se pohybují uvnitř oné hospody i venku, obchází různá jiná místa, potkávají různé jiné lidi, kamera mezi nimi každou chvíli přepne (v jednu chvíli např. sledujeme rodiče onoho intelektuála, kteří bydlí nedaleko), a nahlédneme tak do nočního života současné mladé generace, pod pokličku hospodské kultury a do sociálně-psychologických problémů moderního člověka. To vše se odehrává v průběhu jediné noci v centru velkého města (natáčelo se v Plzni) a dokonce plus mínus v reálném čase.

Herci jsou prakticky vynikající. Působí neuvěřitelně přirozeně a realisticky, a to do nejmenších detailů. Jejich postavy přitom nejsou ploché figurky, ale charaktery ze života, se kterými se setkáváme ve společnosti dennodenně. Extrémně dlouhé záběry fungují jako až magický prostředek pro mimořádnou plynulost filmu a vyvolávají dojem maximální autentičnosti. Bez skvělých hereckých výkonů by se to nejspíš rozpadlo a nudilo, na nudu ale divák při sledování filmu ani nepomyslí. Největším objevem je Jiří Kocman, který stráví na plátně nejvíc času, a který dokázal dát své postavě nesympatického frajírka takovou auru a charisma, že místy působí jako zjevení. Je neuvěřitelně výrazný, jeho výkon je extrovertní a obsahuje celou škálu emocí a hereckých poloh.

S tím souvisí i pár dalších věcí. Hrdinové filmu se vyjadřují velmi vulgárně, každou chvíli padne sprosté slovo, kšeftuje se tu s drogami, na hardcore párty se zvrací a kamera zachytí na pár vteřin i skutečný orální sex. To jen potvrzuje odvahu tvůrců přicházet s něčím novým, riskovat a dívat se na věci trochu jinak. Jejich film hýří vším, co se v české kinematografii považuje za vzácnost, od charakterů postav po celkové zpracování. Pokud v současném českém filmu někde vězí naděje a čerstvá krev slibující příliv nadšením pulzující energie, tak rozhodně v tomhle tvůrčím týmu. Jsem zvědav, s čím dalším pánové Samir a Chlupáček přijdou.

Je trochu škoda, že Hany postrádá výraznější dějový oblouk a místo toho nabízí „jen“ krátké střípky několika osudů, přičemž ve výsledku je skládá do formy komplexního nastavení zrcadla současným generacím a vyjadřuje se k zásadním tématům prostřednictvím na pohled banálních dialogů (některé rozhovory jsou až moc primitivní). Na druhou stranu má poměrně široký interpretační záběr nejrůznějších motivů (násilí ve člověku, znuděnost kulminující v agresi) a zpracovává je způsobem, který bývá v českých filmech o současné mládeži spíš trapný, což ovšem není tento případ. Tleskám tvůrcům za to, že se jim podařilo dotáhnout do konce tak náročnou věc a dát jí podobu, která nejenže není nechtěně směšná, ale navíc se klidně může měřit s evropským standardem. Jen to chtělo trochu přehodnotit samotnou dějovou strukturu, obsahově totiž snímek bohužel nenabízí ten samý wow efekt, jaký vyvolává po řemeslné stránce.