Film Hany spoluvytvořilo autorské
duo Michal Samir a Matěj Chlupáček, kteří stojí i za rok starým snímkem Bez doteku. Oba to jsou debutanti, navíc
poměrně mladí (Matějovi bude v květnu 20 let) ale přitom jsou velice
ambiciózní, schopní a patrně se od nich dočkáme velkých věcí. Neváhají totiž
riskovat, ukusovat si velká sousta a dávat do kupy v českých končinách
nepříliš obvyklé, a tím pádem o to zajímavější projekty. Kupříkladu Hany je natočená jen s naprostým minimem
střihů.
Celkem se film skládá ze čtyř záběrů. Jinými slovy, obsahuje pouhé tři
střihy, přičemž dva z nich jsou trikově zakamuflovány, aby to vypadalo,
jako že je tam jenom jeden. V praxi to ale průměrný divák stejně nepozná a
bude tak mít dojem, že viděl za celou dobu opravdu jen dva záběry, jeden zhruba
80 minut dlouhý a druhý 10 minut dlouhý. Přitom rozhodně nejde o to, že by
tvůrci někam staticky umístili kameru a pak před ní nechali herce hodinu a půl něco
deklamovat, případně zírat, jak se loupe omítka ze zdi (podobné případy
samozřejmě známe). Naopak muselo být natáčení nesmírně náročné a patrně vyžadovalo
značnou přípravu. Kamera totiž neustále na střídačku sleduje několik různých
postav (včetně statistů tak okolo sto padesáti), cestuje s nimi v tramvaji,
je vytahována do výšky, jezdí po nočních ulicích zaostřená na cyklistu, a
podobné technicky složité věci. Každý z herců musel mít přesně určeno, kdy
projít před kamerou/vyjít zpoza rohu/čekat někde, než k němu přijdou
ostatní, přičemž musel říct pokud možno co nejpřirozeněji a bez zaškobrtnutí všechny
své repliky, aby náhodou nepokazil záběr, který se natáčel průběžně už dvacet
minut před tím, než na něj přišla řada. A že toho bylo ke zkažení dost – ve filmu
se odehraje i vyloupení vietnamské samoobsluhy, našlapaná house party, či
demonstrace (mírně nepřesvědčivě naroubovaná do dění na plátně) zhruba třiceti
výtržníků proti skupině těžkooděnců. Většinu filmu si ale lidé jen povídají
mezi sebou a davové scény, případně dynamičtější a akčnější pasáže se vyskytují
jen občas. Způsob vyprávění, jaký tvůrci zvolili, slouží zcela evidentně pro jejich
dramatický záměr a nikoli jako nástroj pro samolibou exhibici.
Děj ovšem chybí. Existuje něco jako hlavní hrdinové, což je skupinka mladých
lidí odhadem tak ve věku 25-30 let, kteří se sejdou v hospodě, kde probíhá
autorské čtení nějakého intelektuálního nadějného spisovatele. Následně se
pohybují uvnitř oné hospody i venku, obchází různá jiná místa, potkávají různé
jiné lidi, kamera mezi nimi každou chvíli přepne (v jednu chvíli např.
sledujeme rodiče onoho intelektuála, kteří bydlí nedaleko), a nahlédneme tak do
nočního života současné mladé generace, pod pokličku hospodské kultury a do sociálně-psychologických
problémů moderního člověka. To vše se odehrává v průběhu jediné noci v centru
velkého města (natáčelo se v Plzni) a dokonce plus mínus v reálném čase.
Herci jsou prakticky vynikající. Působí neuvěřitelně přirozeně a
realisticky, a to do nejmenších detailů. Jejich postavy přitom nejsou ploché
figurky, ale charaktery ze života, se kterými se setkáváme ve společnosti dennodenně.
Extrémně dlouhé záběry fungují jako až magický prostředek pro mimořádnou
plynulost filmu a vyvolávají dojem maximální autentičnosti. Bez skvělých
hereckých výkonů by se to nejspíš rozpadlo a nudilo, na nudu ale divák při
sledování filmu ani nepomyslí. Největším objevem je Jiří Kocman, který stráví
na plátně nejvíc času, a který dokázal dát své postavě nesympatického frajírka takovou
auru a charisma, že místy působí jako zjevení. Je neuvěřitelně výrazný,
jeho výkon je extrovertní a obsahuje celou škálu emocí a hereckých poloh.
S tím souvisí i pár dalších věcí. Hrdinové filmu se vyjadřují velmi
vulgárně, každou chvíli padne sprosté slovo, kšeftuje se tu s drogami, na hardcore
párty se zvrací a kamera zachytí na pár vteřin i skutečný orální sex. To jen
potvrzuje odvahu tvůrců přicházet s něčím novým, riskovat a dívat se na
věci trochu jinak. Jejich film hýří vším, co se v české kinematografii
považuje za vzácnost, od charakterů postav po celkové zpracování. Pokud v současném
českém filmu někde vězí naděje a čerstvá krev slibující příliv nadšením
pulzující energie, tak rozhodně v tomhle tvůrčím týmu. Jsem zvědav, s čím
dalším pánové Samir a Chlupáček přijdou.
Je trochu škoda, že Hany postrádá
výraznější dějový oblouk a místo toho nabízí „jen“ krátké střípky několika
osudů, přičemž ve výsledku je skládá do formy komplexního nastavení zrcadla současným
generacím a vyjadřuje se k zásadním tématům prostřednictvím na pohled banálních
dialogů (některé rozhovory jsou až moc primitivní). Na druhou stranu má poměrně
široký interpretační záběr nejrůznějších motivů (násilí ve člověku, znuděnost
kulminující v agresi) a zpracovává je způsobem, který bývá v českých filmech
o současné mládeži spíš trapný, což ovšem není tento případ. Tleskám tvůrcům za
to, že se jim podařilo dotáhnout do konce tak náročnou věc a dát jí podobu,
která nejenže není nechtěně směšná, ale navíc se klidně může měřit s evropským
standardem. Jen to chtělo trochu přehodnotit samotnou dějovou strukturu, obsahově
totiž snímek bohužel nenabízí ten samý wow efekt, jaký vyvolává po řemeslné
stránce.
Žádné komentáře:
Okomentovat