Divergence (Divergent) – Recenze – 60%

Po blíže nespecifikované válce v blíže nespecifikované budoucnosti jsou obyvatelé post-apokalyptického, zdí obehnaného Chicaga rozděleni do pěti kategorií. Sečtělí (doktoři, učitelé…), Mírumilovní (zemědělci…), Neohrožení (policisté, strážci hradeb…), Upřímní (právníci, úředníci…) a Odevzdaní (lidé žijící v nuzných podmínkách, rozdávající svůj majetek potřebnějším a konající dobré skutky). Těžko říct, jestli je to samé implikováno i na zbytek světa, nebo jestli mimo Chicago nějaký další život vůbec existuje. V zasvěcení do těchto reálií film poněkud selhává. Např. není vysvětleno, jak takový sociálně-politický aparát vůbec může fungovat a proč všem lidem ve městě vládne zrovna frakce Odevzdaných, kterými všichni ostatní opovrhují.

Hlavní hrdinka Beatrice se musí, jako každý čerstvě šestnáctiletý občan, rozhodnout, do které sekce bude patřit. Může přitom dát na doporučení psychologických testů (ale klidně je může zcela ignorovat), avšak jakmile zvolí jednu z kategorií, už to nelze vzít zpět. Když se rozhodne pro jinou frakci, než ve které se narodila, už své rodiče nikdy neuvidí (což je ale ve filmu často porušováno). Testy u Beatrice prokážou, že má předpoklady ke všem frakcím, což je velice vzácné. Společnost takové jedince označuje za „divergentní“ a nemá je ráda – jsou na ně dokonce pořádány hony, protože jsou pokládáni za nepřizpůsobivé a pro chod společnosti nebezpečné. Beatrice výsledky testu zatají a v den finálního rozhodnutí se přihlásí do kategorie Neohrožených, přestože doposud žila se svými rodiči mezi Odevzdanými. Upřímně jsem se snažil přijít na to, jakou k tomu proboha měla motivaci, a pak mi to došlo – mezi neohroženými je totiž spousta sportovně založených, svalnatých a pohledných hochů…

Sci-fi Divergence je adaptací prvního dílu knižní trilogie, která se těší popularitě zejména mezi náctiletými čtenářkami. Tím pádem je jasné, kolik uhodilo. Nevím, jestli je ten společenský systém nějak detailněji vysvětlen v knize, nicméně ve filmu je popsán jen velmi zběžně a povrchně a působí spíš jako ne moc dobrá a ne moc chytrá kulisa pro romantickou zápletku. Celý film pak vypadá, jako by byl složený z motivů a ze scén obšlehnutých odjinud. Nejpodobnější atributy sdílí Divergence s Hunger Games, výcvik nováčků vypadá zas podobně jako v Enderově hře. Romantika je podána celkem vkusně (na rozdíl od Twilight a Hostitele) a natočené to není špatně (předchozí snímky režiséra Neila Burgera, leč lacinější, stojí za pozornost).

Hlavní zápletka by asi měla být o tom, že frakce Sečtělých by chtěla vládnout místo Odevzdaných a používá k prosazení svého zájmu metody, které nejsou úplně košer. Ve výsledku je ale hlavní zápletkou cesta hlavní hrdinky k objevení sebe sama a k nalezení odvahy a lásky. Všechno ostatní působí velice okrajově, přičemž ani není zcela jasně vysvětleno, proč by mělo být svěření moci nad městem do rukou Sečtělých něčím ideologicky nežádoucím. A proto tu máme zápornou postavu velitelky této frakce (Kate Winslet), která zosobňuje se svými pochybnými názory na vývoj společnosti čisté zlo.

Film je tedy ve zkratce o tom, že hlavní hrdinka asi dvě hodiny filmu podstupuje výcvik, dělá si nové kamarády a zamilovává se a posledních zhruba dvacet minut bojuje se svým milým proti zlému režimu. Rozhodně nejde o to, že by byla na útěku kvůli své divergenci, o té se totiž kromě ní a dalších dvou postav nikdo další nedoví téměř až do konce filmu. O fungování společnosti se nedozvíte prakticky nic, protože informace o ní podávané jsou buď velmi zjednodušené, nebo rovnou dementní a případně si ještě navzájem protiřečí.

Největší problém spočívá v tom, že prořídlý děj působí jako natahovaný úvod k něčemu většímu a ne jako celistvý příběh. Slouží pouze jako prostředek pro představení hrdinů a jejich motivací a na nějaký pořádný děj možná dojde řada až v plánovaných pokračováních (která přijdou, protože první film docela vydělává). V rámci tohoto se pak délka filmu, podstatně přesahující dvě hodiny, jeví poměrně vražedně.

Naštěstí mi přišli celkem sympatičtí a dobře obsazení herci, kteří si většinou neudělali v rámci možností svým výkonem ostudu. Díky tomu šlo přežít i ten fakt, že ve filmu není mnoho akce, a že výprava filmu je na žánr sci-fi až překvapivě skromná (jak jsem už zmínil, všechno zde funguje jen jako kulisa pro romantiku). Celkově je Divergence spíš zapomenutelná a méně výrazná než příbuzné Hunger Games, neboť obsahuje jen málo originálních nebo z režijního hlediska neotřelých nápadů. Výjimkou jsou snové sekvence, ve kterých jsou nováčci v rámci testování díky speciální technologii vystavováni svým vnitřním strachům a musí jim nějakým způsobem čelit. To je z celého filmu to nejzábavnější, byť se to po čase opakuje. Jinak je snímek samozřejmě mládeži přístupný, takže veškerá střelba vyvolává dojem sterilnosti. Pěstní souboje jsou na tom o poznání lépe.

Díky hercům, snesitelně pojaté romantické zápletce a pár vizuálně hezkým scénám se Divergence dá na jedno zhlédnutí bez větších obtíží ustát. Jako film je ale bohužel nefunkční, protože sice dostatečně představí své hrdiny, ale na všechno ostatní už kašle, a to včetně silného a poutavého příběhu a prostředí, ve kterém se ti hrdinové pohybují (bez ohledu na to, jestli je na vině už románová předloha, nebo její zadaptování). Funguje pouze jako příslib něčeho slibného, na co se můžeme v budoucnu těšit. Na druhou stranu, ve srovnání s konkurenčními sci-fi/fantasy pro náctiletá děvčata si vede ještě slušně.