Peter Parker alias Spider-Man (Andrew Garfield) chrání občany města New
York před zločinem, stále bydlí u své tetičky, pátrá po vysvětlení, proč ho
rodiče v útlém věku opustili a randí se svou přítelkyní Gwen (Emma
Stone). Prochází s ní zrovna partnerskou krizí, když v tom se
zčistajasna objeví poloamorfní padouch Electro (Jamie Foxx) a situaci ještě
více zkomplikuje. Tento zakřiknutý a osamělý bývalý elektroinženýr vládne
ničivou silou elektrické energie od té doby, co omylem spadl do kádě s elektrickými
úhoři…
Na pokračování úspěšného rebootu o mladíkovi s pavoučími superschopnostmi
pracovali stejní tvůrci a herci jako na díle předešlém (výjimku tvoří
scénáristické trio, které bylo nahrazeno jinou trojicí, mimo jiné autory
scénáře k poslednímu Star Treku)
a mnohé se od té doby zlepšilo. Režisér Marc Webb značně posílil psychologii
postav a vztahy mezi nimi, takže většinu (téměř dvou a půl hodinového)
filmu si hrdinové mezi sebou pouze povídají a poměrně dost prostoru je
věnováno také jejich motivacím a myšlenkovým pochodům. Ovšem na úkor akce,
která v žádném případě není odbytá nebo neokázalá, ale je jí dohromady v celém
filmu tak pětadvacet minut. Podobně na tom vlastně byla už jednička, akorát tam
to množství dialogů působilo spíš jako nudná vata a ještě k tomu divně a
nelogicky prostříhaná. Tento dojem u nejnovějšího Spider-Manova dobrodružství
mizí. Režisér se totiž podstatně zlepšil ve vyprávění a i ten scénář tentokrát
za něco stojí – je poměrně inteligentní, koherentní, počítá s možností, že
někteří diváci případně neviděli jedničku (nebo si ji už nepamatují do
podrobností) a zároveň neopomíjí komiksové fanoušky, na které místy pomrkává a
čas od času jim podstrčí i drobný interní vtípek.
Hlavní hrdina mi přišel podstatně sympatičtější než před dvěma lety, až mě
to překvapilo. Působí totiž mnohem dospěleji, charismatičtěji a zodpovědněji,
než když to byl na skateboardu drandící frajírek s kšiltovkou. Filmu se
sice stále nedaří úplně na sto procent vybalancovat polohu mezi civilním,
trochu nesmělým a nerozhodným Peterem Parkrem a jeho maskovaným alter-egem,
které bez problému chytá vzduchem letící auta, v trojitém saltu se šesti
výkruty se vyhýbá kulkám a ještě přitom zvládá zachraňovat lidi před smrtí po
půltuctech levou zadní (a hláškovat u toho), nicméně už je to na dobré cestě. Peter
Parker/Spider-Man je tu navíc dle mého názoru nejvěrnější vůči komiksové
předloze ze všech svých dosavadních filmů.
Kromě soužití s tetičkou May a celé podzápletky týkající se pravdy o jeho
rodičích je nejvíce pozornosti věnováno Peterovu vztahu s Gwen (Emma Sone
stráví na plátně k mé radosti poměrně dost z času). Má to celkem
jasný důvod, který však nechci prozrazovat, neboť k jeho odhalení dojde až
v závěru filmu. Pokud bych měl ale říct, jestli se vyplatilo kvůli tomu
zasvětit film romantické zápletce spíš než boji hlavního hrdiny proti zlu, tak
odpověď zní ne. Finále snímku (události po závěrečné bitce) mi nepřišlo dost
dobře vymyšlené a nepůsobilo na mě jako dostatečně uspokojivá kulminace toho,
co si tvůrci celou tu dobu průběžně pečlivě připravovali. Trochu to souvisí s tím,
že závěrečná třetina je dost překombinovaná a řeší se v ní najednou až příliš
témat a motivů, aniž by to vedlo k adekvátně silné katarzi, respektive k adekvátně
epickému vyvrcholení. Skoro bych byl rád, kdyby dostal místo toho více prostoru
hlavní záporák, protože jeho motivace, proč je zlý a proč má důvod nenávidět
Spider-Mana, je ztvárněna a vysvětlena velmi dobře a Jamie Foxx je v roli démonického
Electra vynikající (a má na soundtracku působivý elektronický motiv).
Škoda, že se dostane ke slovu tak málo – se Spider-Manem sdílí celkem jen dvě
akční sekvence.
Skvělí jsou ale v podstatě všichni herci. U žádné z postav mi
nepřišlo, že by její představitel podával špatný herecký výkon, ať už jde o
postavu hlavní nebo o vedlejší role Chrise Coopera Danea DeHaana či Sally
Field. Překvapivé je obsazení Paula Giamattiho do roličky, ve které jsem ho ze
začátku nepoznal.
Akce je přehledná, napínavá a nápaditá. 3D je zbytečné. Pokud jste se ale
těšili na nepřetržitou akční jízdu, tak to vás bohužel zklamu. Amazing Spider-Man 2 je blockbuster, je
našlapaný, je vtipný, pořád se v něm něco děje a divák nemá moc
příležitostí se nudit, akorát se v něm nebojuje a nesviští vzduchem tak
často, jak by si asi přáli ti, kteří se dočetli, že se ve filmu objeví hned tři
záporáci. (Ona na ně řada sice dojde, ale až v poslední třetině a jen velice
okrajově. Jsou tam oba skoro zbyteční a asi byla potřeba je představit kvůli
následujícím pokračováním.) Film je spíš o vztazích mezi hrdiny, o jejich
smýšlení a o rozhovorech mezi nimi – což Marc Webb očividně umí (režíroval
např. povedenou komorní komedii 500 dní
se Summer) a naštěstí zvládá velmi zručně i tu trikovou akci s obřím rozpočtem.
Podařilo se mu obojí skloubit do relativně funkčního celku mnohem lépe, než
před dvěma lety. Už je potvrzen i na Amazing
Spider-Mana 3, tak uvidíme, jestli bude kvalita této série pod jeho vedením
stoupat i nadále.
Žádné komentáře:
Okomentovat