Yves Saint Laurent – Recenze – 60%

Yves Saint Laurent byl slavný francouzský homosexuální módní návrhář, který výrazně ovlivnil styl ženského oblékání a módu obecně. Stejnojmenný film se věnuje životu tohoto plachého a nevyrovnaného umělce (který zemřel v roce 2008) zhruba od jeho jednadvaceti do pětatřiceti let a vypráví též o vztahu s jeho životním partnerem Pierrem Bergé.

Film začíná v roce 1957, kdy se v Paříži velmi mladý Laurent stává asistentem Christiana Diora, potkává svou životní lásku, putuje na psychiatrii (trpěl mnoha osobními krizemi a depresemi) a po vyhazovu od Diora zakládá vlastní módní značku. Následuje skok do roku 1962, kdy začíná objevovat drogy, jiné muže a dekadentní večírky temperamentních a rozmařilých francouzských umělců. Je sice slavný a bohatý, ale psychicky na tom není zrovna nejlépe, nicméně Pierre je mu oporou. No a po roce 1971, kdy se dává jakžtakž do kupy a uvádí své nejslavnější kolekce, film končí.

Příběh tohoto originálního a nápaditého návrháře, kterého v průběhu filmu v jednu chvíli nazvou “malým princem módy“, je však bohužel natočen a vyprávěn poměrně neoriginálně a nenápaditě. Jde o velice standardní portrét, ze kterého si odnesete o jeho hlavním protagonistovi jistou představu, ale tím to bohužel končí. Působivé ztvárnění dobové atmosféry na plátně spolu s Laurentovými psychickými stavy a emocionálním rozpoložením hrají v tomto filmu větší roli, než jeho samotný život, jakkoli byl pravděpodobně zajímavý a kuriózní. Na mnoho jeho aspektů je v něm nazíráno jakoby z rychlíku – o válce v jeho rodném Alžírsku padne jen pár zmínek, setkání a zamilování se do Pierra Bergého proběhne vyloženě bleskově, na řadu jeho kosmetiky a parfémů se pro jistotu nedostalo vůbec a film je utnut ve chvíli, kdy by ještě bylo co řešit. V rámci tohoto nahuštění je pak o něco těžší chápat motivace postav pro to, co zrovna dělají (mimo to, že jeden je na druhého naštvaný, tak mu např. osouloží kamarádku, zatímco ten druhý bere drogy, protože je smutný a osamělý).

Naopak scénám z různých večírků a především z módních přehlídek je věnováno dostatečné množství času, abyste si mohli prohlédnout všechny ty šaty, kostýmy a halenky (filmaři je získali k zapůjčení z dobových archivů se svolením stále žijícího Pierra Bergého, takže je asi chtěli co nejvíc ukázat).

Nejasnosti v ději, jeho zbrklost a nevyváženost jsou pravděpodobně způsobeny tím, že scénář je dílem přinejmenším tří různých autorů (přičemž měli k dispozici ještě knihu obsahující dopisní korespondenci Yvese Saint Laurenta a Pierra Bergého). Film je v pořadí druhým kouskem z filmografie francouzského režiséra Jalila Lesperta (jeho debut Proti větru šel i u nás v kinech), který byl zřejmě při natáčení extrémně opatrný, aby se náhodou nedopustil něčeho kontroverzního, přičemž scény vášnivého líbání dvou mužů a homosexuálního orálního sexu jsou pro něj zřejmě vrcholem šokující obscénnosti (ve filmu samozřejmě není vidět nic explicitně, u nás je jen do dvanácti nevhodný).

Je to trošku škoda, protože herci jsou ve většině případů velmi dobří a kromě nich se mi ještě velice líbila např. kamera a hudba. Snímek má pomalejší tempo, a přestože místy může působit vyloženě nezáživně, tak alespoň vydrží nenudit. Znovu bych ho ale vidět nemusel.