Roku 79 našeho letopočtu zničil výbuch sopky Vesuv město Pompeje a pohřbil
ho pod nánosem lávy a popela i s jeho překvapenými občany. Americký film,
který touto událostí vrcholí, připomíná mix katastrofického 2012 s nedávným Herkulem: Zrozením legendy. A přitom by
chtěl vyprávět epický příběh osudové lásky na pozadí smrtící katastrofy, jako
byl například Titanic.
Titanicu samozřejmě nesahá ani po podpalubí.
Sopka začne soptit až úplně na konci a soptí asi dvacet minut,
zatímco lidé panikaří a hlavní hrdinové mezitím bojují o lásku a o čest (což by
bojovali, i kdyby nesoptila). Shodou okolností si Vesuv dává oddych a přestává
na chvíli metat všude šutry zrovna v těch momentech, kdy se na plátně
odvíjí něco osudového a důležitého pro hrdiny filmu (třeba když je potřeba říct
si zamilovaný dialog). Efektních záběrů, kdy se přes město přelévají oblaka
dýmu nebo obří vlna, není ve filmu víc než v jeho traileru, akorát jsou o
něco delší. Na zkázu a zděšené davy si každopádně budete muset počkat, protože
do té doby jsou v celém filmu asi jen čtyři trochu akční scény, přičemž ve
všech případech jde o bitky v gladiátorských arénách a dvě z nich jsou
souboje muže proti muži. Leč většina filmu je o tom, že si lidé povídají – a to
naprosto nefunguje.
Hlavním hrdinou je keltský otrok Milo (zoufale nevýrazný Kit Harington z Hry o trůny), poslední přeživší zástupce
svého kmene, který byl vyvražděn zlými Římany. Je velmi schopný, tudíž ho z Anglie
přesunou do Pompejí, aby mohl bojovat v arénách. Po cestě se seznámí s krásnou
dcerou vládce Pompejí Cassiou (Emily Browning). Sdílejí lásku ke koním a averzi
vůči Římanům – a on má navíc hezký kukuč a velké svaly. Takže je z toho láska
jako trám. Resp. byla by, kdyby měl film romantickou zápletku. Což nemá. Oba
zamilovaní jedinci totiž spolu stráví na plátně jen minimum času a poprvé se
políbí až patnáct sekund před závěrečnými titulky. Jejich láskyplný příběh
nelze vnímat jako plnohodnotnou romantiku, nýbrž jako osudové prchavé
vzplanutí, kterému příroda nepřála. Divil bych se, kdyby někdo na konci uronil
slzu. Na rozdíl od Titanicu.
Děj se točí kolem toho, že do Pompejí přijede zlý senátor (Kiefer
Sutherland si záporáka celkem užívá), aby zjistil, jestli se císařovi vyplatí
do města investovat peníze na nový viadukt. A zároveň má zálusk na Cassiu. A
shodou okolností je to ten samý, kdo vyvraždil kmen hlavního hrdiny. Asi je vám
jasné, jak se bude tahle zápletka vyvíjet…
Milo mezitím živoří mezi otroky, kde se seznámí s obrovským drsným
černochem a bojovým šampionem, který břišními svaly láme čepele. Mají spolu
krásný dialog o tom, jak jeden druhého zabije, ale během akce si navzájem
zachrání život a stanou se z nich nejlepší kamarádi, kteří pak spolu bojují
proti Římanům, proti celé říši a proti přírodním živlům.
Z výše řečeného vyplývá, že ve filmu není mnoho akčních scén. A ty,
které ve filmu jsou, postrádají švih a šťávu, kterou byste od režiséra filmů Resident Evil a Mortal Kombat čekali. Paul W.S. Anderson se velmi špatně potýká se scénami,
ve kterých se víc mluví, než bojuje či prchá, což je bohužel naprostá většina
filmu. Kvůli rychlým střihům jsou bojové sekvence navíc často nepřehledné a
pouze jediná (!) evokuje něco, co jakoby vypadlo z videoklipového světa Resident Evilu. Zbytek působí spíš jako
mix libovolné sandálové epiky s katastrofickými vizemi Rolanda Emmericha.
Režisérův předchozí film, steampunková adaptace Tří mušketýrů, byla z vizuálního hlediska mnohem zajímavější,
bizarnější a podařenější. A obecně zábavnější.
Aby bylo dílo patřičně dokonáno, tak film je dabovaný (leč titulkované
kopie naštěstí existují). Originál jsem neviděl a nejsem tomu rád. V českém
znění jsou některé výrazy vyloženě směšné (nezáměrně) a postavy občas mluví
podezřele pomalu (dle mého odhadu vznikal dabing z českých titulků), což
je místy srandovní (opět nezáměrně). Dabing hlavního záporáka (nemyslím tím
Vesuv) je jeden velký vtip. 3D je k ničemu, protože většina filmu se
odehrává v noci, případně ve tmě, takže když máte ještě k tomu na
hlavě brýle s tmavými skly, tak nic nevidíte. Což je zejména během těch
posledních dvaceti minut velká škoda. Třetí rozměr navíc pořádně vyniká opravdu
jen v akčních scénách, kterých, jak už bylo řečeno, je ve filmu dost málo.
V podstatě jde o tuctový popcornový spektákl, jenž nevybočuje z hollywoodské
šablony a obvyklých klišé, a kterým se divák musí chtě nechtě prokousat, aby
mohl být svědkem trochy té antické digizkázy. Že to bude tupá dobrodružná podívaná
se sopkou, která bude prdět hořící šutry z pixelů, se dalo čekat. Ale
mohla být alespoň zábavná a nehrát si místo toho zbytečně na seriózní historické
drama.
P.S. Doufám, že hláška „Tak já jdu teda pro ty koně.“ zlidoví. Ale asi se nepoštěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat