V nitru Llewyna Davise (Inside Llewyn Davis) – Recenze – 70%

Tři roky po Opravdové kuráži přicházejí bratři Coenové s příběhem odehrávajícím se v Americe v 60. letech. Jeho hrdinou je talentovaný kytarista a zpěvák folkové hudby Llewyn Davis, tragikomická postava inspirovaná skutečným žijícím muzikantem. Film zabírá jeden konkrétní úsek jeho života, kdy se ve finanční tísni rozhodne odjet z New Yorku do Chicaga, aby tam získal konečně po dlouhé době uznání.

Llewyn Davis je smolař, nad kterým už skoro všichni zlomili hůl, takže přežívá na gaučích svých posledních přátel. Vyrovnává se se ztrátou svého kamaráda, se kterým nazpíval spoustu desek, s těhotenstvím své bývalé přítelkyně, s nedostatkem peněz i se špatným vztahem se sestrou. Osud mu nepřeje a přihrává mu bizarní situace a příležitosti, ovšem žádná nevede ke zdárnému cíli. Jde o typicky „coenovského“ hrdinu a stejné označení platí i pro množství vedlejších postaviček, z nichž s přehledem nejvíce vyčnívá neuvěřitelný John Goodman v opravdu vynikající roli. Dále tu najdete množství známých a dobrých herců, např. Justina Timberlakea, Carey Mulligan či F. Murraye Abrahama. Ti všichni mají ale jen epizodní, případně velmi vedlejší role, zato představitel hlavního hrdiny Oscar Isaac prakticky nesleze z plátna. Hraje velmi dobře a decentně, neokázale a přirozeně. A dobře zpívá.

Film nemá děj, ale nevadí to. Funguje jako řetězec krátkých epizodek, během nichž je představován a budován charakter hlavního hrdiny. Většina jich má sentimentálně melancholický nádech, ovšem najde se i stopové množství humoru plynoucího zejména z absurdity některých dialogů a situací. Snímek zároveň kombinuje některé motivy ze starších coenovských filmů, např. po vzoru Bratříčku, kde jsi? obsahuje různé narážky na Oddysseovu cestu a podobně jako Seriózní muž končí de facto utnutý, aniž by se dořešila většina načatých témat a aniž by došlo k jakémukoli vyvrcholení filmu.

Divákovo nadšení se bude pravděpodobně odvíjet od toho, jak moc má rád předchozí filmy bratří Coenů (což ostatně platí pro všechny jejich filmy) a jestli mu nevadí folkové songy. Ve filmu je totiž přinejmenším půltucet scén, ve kterých někdo začne zpívat tklivou táborovou písničku a celou ji dozpívá, aniž by se přitom během nějakých dvou až tří minut stalo cokoli dalšího. V úvodu kupříkladu zazní tato a je tam kompletně celá (Llewyn ji zpívá na svém vystoupení v zakouřeném baru). Mně podobný styl nevadí a písničkový soundtrack k V nitru Llewyna Davise mi přijde velmi povedený, nicméně pokud máte k tomuto hudebnímu žánru silnou averzi, pak toto není film pro vás.

Kvalitní a pozoruhodný film je to však v každém případě. Dívat se na něj je jako poslouchat nějakou dobrou folkovou baladu.