Především je třeba upozornit, že stejně jako padesát let stará Angelika, markýza andělů je i tato nová
adaptace francouzského románu spisovatelky Anne Golon jen první částí mnohem
komplexnějšího příběhu. Na začátku závěrečných titulků se objeví nápis „konec
první části“, přičemž je ve hvězdách, jestli se vůbec dočkáme nějakých
pokračování. Z toho důvodu film nefunguje samostatně a působí spíš jako
úvod a představení hlavních postav v rámci komplikovanějšího nadcházejícího
děje. Stejný problém jsem měl ostatně už u původní Angeliky, která se mi však celkem líbila. V její nové verzi se
ovšem na tento nedostatek nabaluje ještě nespočet dalších, o dost závažnějších.
Příběh je v podstatě stejný. Mladá hraběnka Angelika je proti své vůli
provdána za výrazně staršího hraběte Joffreye de Peyrac, který svůj věk a
znetvořený obličej kompenzuje pohádkovým bohatstvím. Svou osobností a
charismatem si Angeličino srdce nakonec získá, jejich lásku ale naruší intriky
přicházející od poskoků francouzského krále a od katolické církve, která
považuje Joffreye za rouhačského čaroděje a ráda by ho viděla upáleného na
hranici…
Film vznikl jako evropská koprodukce Francie, Belgie, Rakouska a České
Republiky (takže se tu vyskytují v komparzu i čeští herci). Produkován byl
mimo jiné společností Luca Bessona a Christophera Lamberta (což by mohlo mnohé
naznačit) a natočil ho podle vlastního scénáře režisér Ariel Zeitoun, kterého
sice neznám, ale je mu už skoro sedmdesát let. Jeho občasná snaha stylizovat
snímek tak, aby byl cool a atraktivní i pro současnou mladou generaci, je
přinejmenším směšná, neboť je omezena na použití kamerových filtrů, akčního
střihu a sporadicky i na zpomalené záběry (zejména když pes efektně proskakuje
oknem).
Naprosto zásadní chyba spočívá v tom, že ve filmu ani trochu nefungují
emoce. Angeliku v podání Michèle Mercier adorovala spousta žen, protože to
byla odvážná a silná ženská hrdinka a bojovnice, a muži ji mohli obdivovat pro
její tělo, které se nebála ukázat. Byla osobitá a unikátní. Nora Arnezeder
(mohli jste ji vidět např. po boku Elijaha Wooda v loňském Maniakovi) je ale jako Angelika zcela
tuctová a zaměnitelná, schází jí jiskra a vyvolává spíš dojem současného vzdorovitého
teenagera než tvrdohlavé šlechtičny. V jejím vztahu s představitelem hlavní
mužské role, s o třicet devět let starším Gérardem Lanvinem, nefunguje chemie
a jejich společná sexuální scéna působí chlípně a odpudivě, nikoli romanticky. Samotný
Lanvin má co do charismatu hodně co dohánět a je to mnohem menší sympaťák, než byl
ve stejné roli před padesáti lety Robert Hossein.
Děj a jeho jednotlivé motivy jsou neuvěřitelně zhuštěny, takže nevyniknou a
nefungují správně. To, co zabírá v původním filmu více než dvacet minut,
stihne nová verze odvyprávět ještě před úvodními titulky. Na plátně se míhají kvanta
lidí, o kterých nic nevíte, netušíte, kdo je kdo, jaké jsou motivace pro jejich
činy a proč se vůbec ve filmu vyskytují. Poměrně podstatné vedlejší postavy
jsou omezeny na kraťoučká camea a zásadní dějové zvraty se odehrávají v příliš
rychlém tempu. I přes všechen ten shon, ve kterém se podle mě mají šanci
orientovat pouze ti, kdo už příběh Angeliky znají (a tím pádem pro ně tento film nic nového nepřináší), je ale výsledkem
zoufalá nuda, kterou se nějakým zázrakem podařilo natáhnout skoro na dvě
hodiny.
Oproti původnímu filmu se Angelika
dočkala několika změn (většinou k horšímu), ale jsou to většinou jen
drobné nedějové odlišnosti. Angelika navštíví svého manžela ve vězení, na
francouzském dvoře ji nikdo neznásilní, obarví si v průběhu filmu vlasy na
brunetu… Největší změnou je ale výrazný posun v atmosféře. Spíš než
romantickou historickou klasiku připomíná Angelika
nějaké evropské softporno, které původní film paroduje (dialogy mezi Angelikou
a její služebnou evokují, že by klidně mohla přijít nějaká lesbická scéna). Spousta
replik a pasáží je v ní nechtěně komická a vyvolává smích. Co jakžtakž
zůstalo, je kritika mocenských intrik a zaslepenosti církevních hodnostářů, i
když zdaleka už není tak naléhavá a úderná.
Nejenže je nová Angelika naprosto
zbytečná a špatně natočená, ale ještě je navíc česky dabovaná, přestože
rozhodně nejde o film určený pro děti (ba ani pro odrostlejší mládež). Dabing
je jen místy snesitelný, většinu času je ale dost hrozný. Obávám se, že Václav
Vydra prostě nemůže dabovat drsné záporáky. Prostě nemůže.
A to jsem ještě nezmínil, že ve filmu figurují také ninjové…
Ale asi ani klaďáky.
OdpovědětVymazat