Policista Alex Murphy je na stopě organizovaných překupníků zbraní, a
jakmile se dostane k horké stopě, někdo se ho pokusí zabít. Jeho jedinou
nadějí na přežití je svěřit se do rukou společnosti OmniCorp, která vlastní
robotické armádní patroly po celém světě kromě USA, kde proti nim existuje
zákon, který by potřebovali obejít. Tak z Murphyho (resp. z jeho zbytků) udělají kyborga – napůl
člověka a napůl stroj. Z již tak dost schopného policisty se tím pádem
stane superpolicista a maximálně efektivní zbraň proti zločinu. Otázka je, jak
se s tím vypořádá jeho rodina a jestli ho v OmniCorpu nezneužijí pro
vlastní účely…
Snaha amerických studií oprašovat čtvrt století staré kultovní klasiky,
pokud možno krvavé a brutální, a točit jejich remaky tak, aby byly přístupné
mládeži a vydělávaly spousty peněz, mi je poměrně cizí. Není mi úplně jasné,
jak si může někdo myslet, že se pak na takový film pohrnou davy. Nicméně po
předělání Total Recallu (kde tato
strategie příliš nefungovala) to Hollywood nyní zkouší znovu a opět
s filmem režiséra Paula Verhoevena. S Robocopem.
Na tento film se hodně plivalo předem. Negativní publicitu spojenou s tradičně
odmítavým přijetím fanoušků originálu totiž ještě posílily zprávy o tom, jak se
režisér remaku José Padilha ostře hádal se studiem, které mu zakazovalo jeho
nápady (vzhledem k jeho předchozí tvorbě, kterou tvoří dvojice velmi
kontroverzních, politicky nekorektních a násilných filmů s názvem Elitní jednotka, se není čemu divit). Výsledný
produkt však dává tušit, že Padilha z natáčení vyšel jako vítěz.
Film nemá téměř nic, čemu by se dalo říkat děj. Kromě pár kriminálníků a
šéfa v OmniCorp, jenž se dopouští neférového jednání, v něm neexistují
záporáci, proti kterým by bylo potřeba bojovat. Jediná větší zápletka filmu
spočívá v tom, že Murphy alias Robocop jde po těch, kteří se ho pokusili
zabít, což je ale otázka zhruba patnácti minut. Mnohem více času (vlastně
drtivá většina) je věnována vytváření charakteru hlavního hrdiny a snímek se
tak věnuje hlavně důkladnému představení postavy Robocopa a kladení etických otázek
ohledně nakládání s technologiemi na úkor lidskosti. Jakákoli
sociálně-technologická kritika je ale poměrně jednoduchého charakteru a náhodné
prokládání filmu satirickým televizním pořadem, ve kterém otravný Samuel L.
Jackson vše vysvětlí a zopakuje dosavadní vývoj příběhu pro ty nejpomalejší, je
spíš zbytečné a jaksi navíc. Z tohoto hlediska remake nic zásadně nového
nepřináší, což trochu zpochybňuje smysl jeho existence.
Otázkou tedy zůstává, jestli je film alespoň dostatečně zábavný. A odpověď je: Ano, většinou. Padilhův tvůrčí přínos je na filmu dost vidět a je celkem zřetelné, které scény asi byly největším trnem v očích zástupců studia a za které musel brazilský režisér silně orodovat, neboť se vymykají běžnému hollywoodskému popcornovému standardu. Dynamické pasáže má Padilha pevně v ruce a skvěle pracuje s atmosférou. Např. když se gang zločinců připravuje na příjezd Robocopa, nebo když sledujeme záběry z natáčení reportáže o zajišťování bezpečí pro íránský lid, kdy mezi vystresovanými Íránci pochodují obří bojoví roboti pronášející mechanickým hlasem: „Vyjděte ze svých domovů a připravte se na neinvazivní skenování sítnice.“, tak je to vyloženě super. Na krvavé masakry se sice kvůli přístupnosti nedostalo, na druhou stranu nejpůsobivější scéna z celého filmu vypadá jako vystřižená z nějakého hororu. Akce má šťávu, ale není nijak ohromující. Robocop navíc není kdovíjak akční a střílí se tu sice intenzivně, zato však méně často. Herci předvádějí odpovídající výkony, ať už jde o téměř neznámého Joela Kinnamana v hlavní roli, Michaela Keatona v roli šéfa OmniCorpu, či Garyho Oldmana (který je z nich asi nejlepší) coby vědce, který Robocopa vytvořil.
To, co na začátku vypadalo jako možné zklamání, se překlopilo na příjemně
snesitelné a zábavné překvapení, kterému díky údernosti, zručné režii a efektnímu
zpracování ta vyzdvihovaná absence krvavých cákanců a brutality ani zdaleka
nevadí. Nedokážu si představit, že by Robocop
vydělal nějaké závratné sumy, avšak o jeho kvalitách, úzce souvisejících s kvalitami
Josého Padilhy, nemám důvod příliš pochybovat. Lepší než původní Robocop z roku
1987 mi ale zdaleka nepřijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat