Památkáři byli speciální vojenská jednotka tvořená nikoli vojáky, nýbrž
staršími majiteli galerií, kurátory muzeí a odborníky na umění, jejichž úkolem
bylo najít ke konci druhé světové války co nejvíc nacistických skrýší, kam
Hitler schovával tisíce a tisíce ukradených uměleckých předmětů. Tím je
uchránili před zničením a následně navrátili původním majitelům. Nasazovali tak
vlastní životy, aby zabránili devastaci hodnotných artefaktů, které reprezentovaly
stovky let evropské kultury. Tolik tedy k historickým faktům.
Upřímně se mi takový námět ohromně líbí. Přijde mi to jako opravdu hezká
skutečná událost, podle které by se asi dal napsat moc pěkný scénář se silným
příběhem a natočit napínavý a emotivní film. Nyní se o to pokusil George
Clooney, který se na vzniku snímku podílel nejen ve funkci režiséra, ale i jako
spoluautor scénáře, producent a herec.
Památkáři bohužel trpí dvěma zásadními nedostatky – žánrová
neujasněnost a absence hlavního hrdiny. Clooney je skvělý filmař, režíruje
velmi jistou rukou, a kdybyste posuzovali každou scénu zvlášť, byly by skoro
všechny výtečné. Pohromadě ale vytvářejí nepřesvědčivý celek, který by na jednu
stranu rád dojímal vlasteneckými proslovy a patetickým řečněním, ale zároveň
bavil rozverným humorem. Něco podobného se Clooneymu podařilo celkem slušně
skloubit v místy až groteskních Tvrdých
palicích, ale zde se mu kombinace seriózního dramatu s válečnými prvky
a rozpustilé komedie příliš nevyvedla. Na jednu stranu tu máte scény, ve
kterých někdo dramaticky umírá, a na druhou stranu ty, kde někdo stojí bezradně
na nášlapné mině a ostatní z toho mají legraci a dělají srandovní hlášky.
Obsazení je sice hvězdné (Matt Damon, Cate Blanchett, Bill Murray, John
Goodman…), ale většina hereckých es je trestuhodně nevyužitá a spíš do počtu. Především
se to týká Goodmana a Murraye, jejichž komediální mega potenciál zůstal
nevytěžen. Film navíc nemá hlavního hrdinu. Jedině u Clooneyho se sice dá
mluvit o hlavní roli, ale jenom proto, že je velitelem skupiny. Času strávenému
na plátně se mu však nedostane o moc víc než ostatním. Jednotku Památkářů pak nesledujeme pracovat v celku, neboť její členové jsou max. po dvojicích
rozprostřeni různě po Evropě a film mezi nimi prostříhává. Jde tudíž spíš o
sled dojemných či veselých epizodek než o konzistentní dějovou linii. Děj filmu
je určen samotnou definicí Památkářů, přičemž je uměle vytvořena motivace, proč
se jeho hrdinové pachtí při pátrání po německých úkrytech za jednou konkrétní
sochou.
Velká spousta scének (zhruba třetina) navíc není ani dojemná, ani veselá,
ani napínavá, ani nic jiného. Např. když jsou Bill Murray a Bob Balaban
konfrontováni s ozbrojeným a vystrašeným německým vojákem, ale podaří se
jim situaci uklidnit, dohodnou se, že po sobě nebudou střílet, sednou si do
kroužku a vykouří spolu v klídku cigaretu, načež Němec odejde. Nemá to
žádnou souvislost s předchozím a ani s následným dějem. Podobných
ambivalentních okamžiků je v Památkářích velká spousta.
Řemeslné filmařské zkušenosti George Clooneyho jsou vidět v precizním technickém provedení filmu a ve fantastické výpravě. Natáčelo se opravdu různě po Evropě, Němci mluví německy, Rusové rusky, Francouzi francouzsky. Dobová stylizace funguje skvěle. Hravý soundtrack Alexandra Desplata je poměrně zapomenutelný a vzhledem k častým změnám nálady i schizofrenní, nicméně jednotlivé scény podbarvuje velmi dobře. Herci by obecně měli i na víc a hrají povětšinou na dvě třetiny svých možností (s výjimkou Cate Blanchett).
Chtělo to rozhodnout se buď pro vážný a ambiciózní, nebo pro komediální
přístup. Oba najednou nefungují a ani jeden není pořádně dotažený. Na komedii
jsou Památkáři málo vtipní a na seriózní drama o udatných činech chrabré
vojenské skupiny obsahují příliš mnoho nadhledu, kdy jsou případné osudové a
emocionální momenty shazovány pokusy o humor. Jsou stejně jako všechny
ostatní snímky režírované Georgem Clooneym velmi elegantní a stojí za
pozornost, ale zároveň jsou z nich také nejslabší.
Žádné komentáře:
Okomentovat