Vlk z Wall Street (The Wolf of Wall Street) – Recenze – 80%

Jordan Belford byl americký burzovní makléř, který si po krátké zkušenosti s Wall Street založil vlastní firmu na obchodování s akciemi, ze které vybudoval impérium, které mu vydělávalo neuvěřitelné jmění. Žil v kolotoči krásných žen, alkoholu, drog a nezřízené zábavy, dokud jeho finanční podvody nepřitáhly pozornost FBI a nevysloužily mu několik let za mřížemi. Nyní dělá přednášejícího na motivačních seminářích. O svém životě napsal Belford autobiografickou knihu a nyní podle ní vznikl film od Martina Scorseseho s Leonardem DiCapriem v hlavní roli.

Martin Scorsese je vynikající režisér a všichni herci ve Vlkovi z Wall Street jsou famózní herci, kteří ještě navíc podávají strhující výkony. DiCaprio s přehledem vládne plátnu a dokáže se plynule pohybovat v několika různých polohách, ať už představuje odhodlaného a nesmírně schopného finančníka, či na drogách závislou trosku, které FBI odposlouchává telefony. Jonah Hill je v roli jeho společníka perfektní, krásná Margot Robbie jako manželka proslulého „Vlka“ předvádí vyzrálý a excelentní výkon a i menší roličky stojí za pozornost. Matthew McConaughey se coby Belfordův zaměstnavatel na Wall Street a zároveň jeho první mentor objeví sice jen na chvíli, ale je naprosto fantastický. Do role Belfordova otce byl obsazen režisér Rob Reiner, Jean Dujardin (The Artist) skvěle hraje šéfa švýcarské banky a jediný, kdo na sebe nestrhává moc pozornosti a působí spíš odměřeně a kontrastně k Belfordovu bujarému životnímu stylu, je Kyle Chandler v roli vyšetřovatele FBI. I méně podstatné vedlejší role jsou však přinejmenším velmi dobře obsazené a často zahrané s velkým umem a nasazením, za což připisuji zásluhy ve velké míře opět Scorsesemu a smekávám před ním.

Díky tomu, jak moc dobře je Vlk z Wall Street natočený a zahraný, je vyloženě radost se na něj dívat, přestože má 3 hodiny. Byl jsem překvapen, jak rychle mi to uteklo. Naprostou většinu filmu jsem se bavil a užíval si tu profesionální filmařinu, která na mě sálala z téměř každé minuty strhujícího snímku. Film působí zdlouhavě jen v některých sekvencích, např. proslovy hlavního hrdiny k zaměstnancům by se daly určitě zkrátit a i na bizarní pasáž, ve které se Belford se svým společníkem rozhodnou zdrogovat se prošlými prášky, je zhruba 12 minut přeci jen moc, přestože je ta pasáž skvělá. Ke konci se zas závěrečné titulky objeví naopak až moc rychle a finále je příliš zkratkovité a osudy některých postav nevyřčené.

Ostatně celý film je složen z mistrovsky napsaných a perfektně natočených scén, které se dají dobře vyprávět. Hlavně dekadentní kancelářské večírky, kde se prohánějí prostitutky a šimpanzi na kolečkových bruslích, kde mezi stoly pochodují polonazí bubeníci, kde zaplatíte sekretářce, aby si nechala oholit hlavu, a kde si můžete dovolit házet liliputy na terč, jsou hlavním zdrojem zábavy a působivé podívané. Téměř každá scéna obsahuje nějaký pozoruhodný detail, vtípek, dialog, myšlenku, nebo se v ní alespoň zaskví nějaký herec.

Pokud mám s Vlkem z Wall Street nějaký problém, tak je to samotný děj, který je příliš tradiční a obvyklý. Struktura „od nuly k milionáři, od milionáře k bohémovi, od bohéma k FBI, od FBI k vězení“ je okoukaná a stejnou story jsem viděl už mockrát. Scorsese se však s nepříliš originálním námětem bravurně vypořádal a opentlil ho svými obvyklými proprietami, jako je vypravěčský voiceover hlavního hrdiny, mnohdy velmi vtipný.

Kromě komentářů vypravěče je poměrně k popukání i řada vtipů a humorných scén, které mají místy až komediální nádech (nejen zmiňovaná událost s prošlými pilulkami). Vlk z Wall Street je Scorseseho nejvtipnějším filmem za posledních 30 let, dokonce pokořuje i komické výstupy Jacka Nicholsona ve Skryté identitě. Rozhodně to ale není komedie – legraci totiž záhy střídají seriózní dramatické události nejen v Belfordově firmě, ale i v osobním životě.

Nekoná se žádný zázrak, třeba Prokletý ostrov nebo Mafiáni se mi líbili rozhodně víc, ale výborný, konzistentně kvalitní a mimořádně výrazný Vlk z Wall Street beze sporu je.