12 let v řetězech (Twelve Years a Slave) – Recenze – 60%

Hlavním hrdinou tohoto na šest Oscarů nominovaného dramatu (včetně kategorie nejlepší film) je Američan Solomon Northup, svobodný černoch žijící v polovině 19. století se svou rodinou ve vlastním domě na severu USA, šťastný, relativně vzdělaný, se slušným zaměstnáním a zdravými dětmi. Pak je ale s vidinou přivýdělku podvodně vylákán do jiného státu, unesen a odvlečen na americký jih, kde je prodán movitým otrokářům, pro které musí chtě nechtě dřít s dalšími otroky na plantážích.

Film je adaptací autobiografického románu skutečného Solomona Northupa a natočil ho Steve McQueen. Po filmech Hlad a Stud je 12 let v řetězech jeho divácky nejpřijatelnějším a nejsnáze uchopitelným filmem, zároveň však také nejhollywoodštějším. Pokud v žánru „drama o těžkém životě černochů za dob amerického otroctví“ existují nějaké často opakované motivy a klišé, tak tento film je obsahuje všechna. Je to takový koncentrát, který kritizuje otroctví skrze utrpení jednotlivců a hojně přitom využívá elementy jako:

·         bičování, znásilňování, bití a obecně špatné zacházení s otroky

·         popravování otroků

·         truchlící černošská matka, násilně odtržená od svých dětí

·         otrok prosící jiného otroka o milostivou smrt

·         zlí a sadističtí majitelé plantáží (např. Michael Fassbender)

·         hodní a soucitní majitelé plantáží (např. Benedict Cumberbatch)

·         nouze a bída

·         dojemná hudba Hanse Zimmera

Tyto propriety smíchané do sebe vedou díky velmi dobré McQueenově režii k tomu, že působí správně emocionálně, ale už se nepodařilo zamaskovat jejich patetičnost a samoúčelnost. Když vezmete každou scénu zvlášť, tak většinou nenaleznete nic, co by se jí dalo vytknout. Nicméně dvě a čtvrt hodiny dlouhý celek nefunguje zdaleka tak dobře a příliš hluboký dojem nezanechá. Na vině je především velmi jednostranný a přehnaně manipulativní děj plný černobílých postav, který je navíc poměrně špatně vyprávěn. Mimo jiné z filmu absolutně nevyplývá, že by se měl odehrávat celých 12 let (kromě závěru). Kdyby mi chtěl někdo tvrdit, že se to celé seběhlo během šesti měsíců, neměl bych důvod mu to nevěřit. Dále kupříkladu vůbec není jasné, proč Solomon za celou dobu nikomu neřekne o své pravé identitě a o tom, co se mu stalo, přestože se mnohokrát dostane do styku s cizími lidmi (je pravidelně a bez doprovodu posílán do města na nákup apod.).

 

Hlavní kvality filmu tudíž spočívají nejen v režii, ale i v hereckých výkonech. Chiwetel Ejiofor (Spojenec, 2012) je velmi dobrý a do hlavní role trpícího muže, který nikdy neztrácí naději, dobře obsazený, nicméně nejvíce pozornosti na sebe strhává McQueenem tradičně obsazovaný Michael Fassbender coby nekompromisní otrokobijec. Brad Pitt má spíš jen cameo (protože je jedním z producentů).

Občas má režisér zajímavé nápady a umí je zdařile realizovat. Například, když na poli zhruba tříminutové scény rozehrává mini-drama, kdy je hlavní hrdina věšen na strom, ale vykonavatelé věšení jsou odehnáni v průběhu aktu, takže Solomon visí se smyčkou kolem krku tak, že se špičkami dotýká země, ale musí balancovat, aby nepodklouzl na bahně pod sebou, tak dlouho, dokud nepřijede jeho pán a neosvobodí ho. Podobných originálních pasáží je ve filmu několik a ve většině případů fungují.

Po technické stránce je vše v pořádku, nicméně obsah pokulhává. Odhadoval bych to na slabinu scénáře, že postavy nemají rozvinutější charaktery a že děj není přehlednější. Následkem toho je 12 let v řetězech pouze standardní drama podbízející se vydestilovanými emocemi a lákající na silný lidský příběh podle skutečných událostí, které byly ovšem očividně v rukou Hollywoodu pozměněny, aby působily dojemněji, osudověji a emotivněji.