Hlavním hrdinou tohoto na šest Oscarů nominovaného dramatu (včetně
kategorie nejlepší film) je Američan Solomon Northup, svobodný černoch žijící v polovině
19. století se svou rodinou ve vlastním domě na severu USA, šťastný, relativně
vzdělaný, se slušným zaměstnáním a zdravými dětmi. Pak je ale s vidinou přivýdělku
podvodně vylákán do jiného státu, unesen a odvlečen na americký jih, kde je
prodán movitým otrokářům, pro které musí chtě nechtě dřít s dalšími otroky
na plantážích.
Film je adaptací autobiografického románu skutečného Solomona Northupa a
natočil ho Steve McQueen. Po filmech Hlad
a Stud je 12 let v řetězech jeho divácky nejpřijatelnějším a nejsnáze
uchopitelným filmem, zároveň však také nejhollywoodštějším. Pokud v žánru „drama
o těžkém životě černochů za dob amerického otroctví“ existují nějaké často
opakované motivy a klišé, tak tento film je obsahuje všechna. Je to takový
koncentrát, který kritizuje otroctví skrze utrpení jednotlivců a hojně přitom využívá
elementy jako:
·
bičování,
znásilňování, bití a obecně špatné zacházení s otroky
·
popravování
otroků
·
truchlící černošská
matka, násilně odtržená od svých dětí
·
otrok prosící
jiného otroka o milostivou smrt
·
zlí a sadističtí
majitelé plantáží (např. Michael Fassbender)
·
hodní a soucitní
majitelé plantáží (např. Benedict Cumberbatch)
·
nouze a bída
·
dojemná hudba
Hanse Zimmera
Tyto propriety smíchané do sebe vedou díky velmi dobré McQueenově režii k tomu,
že působí správně emocionálně, ale už se nepodařilo zamaskovat jejich patetičnost
a samoúčelnost. Když vezmete každou scénu zvlášť, tak většinou nenaleznete nic,
co by se jí dalo vytknout. Nicméně dvě a čtvrt hodiny dlouhý celek nefunguje
zdaleka tak dobře a příliš hluboký dojem nezanechá. Na vině je především velmi
jednostranný a přehnaně manipulativní děj plný černobílých postav, který je
navíc poměrně špatně vyprávěn. Mimo jiné z filmu absolutně nevyplývá, že
by se měl odehrávat celých 12 let (kromě závěru). Kdyby mi chtěl někdo tvrdit,
že se to celé seběhlo během šesti měsíců, neměl bych důvod mu to nevěřit. Dále kupříkladu
vůbec není jasné, proč Solomon za celou dobu nikomu neřekne o své pravé
identitě a o tom, co se mu stalo, přestože se mnohokrát dostane do styku s cizími
lidmi (je pravidelně a bez doprovodu posílán do města na nákup apod.).
Hlavní kvality filmu tudíž spočívají nejen v režii, ale i v hereckých
výkonech. Chiwetel Ejiofor (Spojenec,
2012) je velmi dobrý a do hlavní
role trpícího muže, který nikdy neztrácí naději, dobře obsazený, nicméně
nejvíce pozornosti na sebe strhává McQueenem tradičně obsazovaný Michael Fassbender coby nekompromisní
otrokobijec. Brad Pitt má spíš jen cameo (protože je jedním z producentů).
Občas má režisér zajímavé nápady a umí je zdařile realizovat. Například,
když na poli zhruba tříminutové scény rozehrává mini-drama, kdy je hlavní
hrdina věšen na strom, ale vykonavatelé věšení jsou odehnáni v průběhu aktu,
takže Solomon visí se smyčkou kolem krku tak, že se špičkami dotýká země, ale
musí balancovat, aby nepodklouzl na bahně pod sebou, tak dlouho, dokud
nepřijede jeho pán a neosvobodí ho. Podobných originálních pasáží je ve filmu
několik a ve většině případů fungují.
Po technické stránce je vše v pořádku, nicméně obsah pokulhává. Odhadoval
bych to na slabinu scénáře, že postavy nemají rozvinutější charaktery a že děj
není přehlednější. Následkem toho je 12
let v řetězech pouze standardní drama podbízející se vydestilovanými
emocemi a lákající na silný lidský příběh podle skutečných událostí, které byly
ovšem očividně v rukou Hollywoodu pozměněny, aby působily dojemněji, osudověji
a emotivněji.
Žádné komentáře:
Okomentovat