Na začátku filmu se
schyluje k Sametové revoluci a my slyšíme komentář hlavního hrdiny Vojty,
jak šel tehdy na své první rande a jak tím výrazně ovlivnil její průběh.
Následujících sto minut filmu je však o něčem úplně jiném. Něžné vlny rozhodně nejsou příběhem historických událostí roku 1989
(jak by se mohlo zdát), nýbrž jde o romantický příběh jednoho chlapce, který se
odehrává v průběhu 80. let a Sametovou revolucí vrcholí v posledních deseti
minutách. Romantická linie Vojty a Ely (Lucie Šteflová z plakátu) se navíc
příběhem táhne jako červená niť, ale nejde o hlavní zápletku filmu – je to spíš
jen jedna z mnoha epizodek, které Vojta prožívá v období svého
dospívání na maloměstě spolu se svou rodinou, spolužáky a sousedy.
Zajímavá je Vojtova
rodina. Cholerický tatínek (vynikající Hynek Čermák, jehož scény typu „jsem
strašně naštvaný, ale než abych křičel na ženu, to radši vezmu sekeru a půjdu k sousedům
naštípat dříví, abych se odreagoval“, jsou vyloženě super) kdysi skoro
přeplaval La Manche a chtěl by mít ze synka sportovce, zatímco hodná maminka (Táňa
Pauhofová) se ze všech sil snaží, aby z něj byl klavírní umělec. Zajímavá
je i energická a sympatická Ela, do které by se zamiloval snad každý, moc času
na plátně ale bohužel nestráví. O dost méně zajímavé jsou nesympatické vedlejší
postavičky dvou sousedů-záporáků, jejichž jediná funkce ve filmu je, že občas
někoho křivě udají nebo jinak pošpiní a mají z toho zvrácenou radost. Podobně
je na tom mladý umělec (Vojtěch Dyk), jehož jediná úloha spočívá v hraní na
klavír a v balení Vojtovy maminky.
Film má atmosféru
podobnou televiznímu seriálu Vyprávěj
nebo adaptacím některých románů Michala Viewegha, např. Báječným létům pod psa. Ačkoli jde o komedii, humor Něžných vln je poměrně pokleslý a
laciný, mnohem primitivnější než v Ženách
v pokušení či v Mužích v naději,
následkem čehož mi nepřišly vtipné vůbec, leda nechtěně v momentech, které
byly vtipné tím, jak byly nepodařené. Ukázka humoru: chlapec se na rande přimotá
k dívce a řekne: „Počkej, já ti naleju.“ a dívka si přichystá skleničku na
šampaňské, načež se chlapec objeví s konvicí horké vody a nalije ji do lavóru,
ve kterém si dívka máčí nohy.
Podobně nevtipné a
dementní je i v úvodu zmiňované vyvrcholení se Sametovou revolucí, kdy
SPOILER se Vojta cestou na rande shodou okolností přimotá k demonstrantům a
snaží se mezi nimi prodrat, přičemž pronáší věty, které dav náhodně parafrázuje
do různých hesel:
Vojta: „Já musím stihnout
rande, nechte mě projít.“
Dav: „Nechte nás projít!
Nechte nás projít!“
Vojta:
„Neberte mi ty
kytky, přece nemůžu na rande přijít s prázdnýma rukama.“
Dav: „Máme holé ruce!
Máme holé ruce!“
A to je všechno???. KONEC
SPOILERU.
Kromě toho mi v hlavě
utkvěly zejména dva momenty, opravdu nehorázně nepodařené a špatné na mnoha
úrovních:
- Vojtovi uteče ve škole malá bílá myš, což vyvolá řev a paniku. Vojta ji pronásleduje, a když zahne za roh, tak nastane téměř mystická scéna, kdy najednou nikdo nekřičí a na chodbě není nikdo kromě umělecky naaranžovaného zrzavého děvčete (Ela), pod jejíž sukni ta myška zaběhla. Vojta musí Ele sáhnout pod sukni, aby myš vytáhl (HA HA). Dívka se na něj usměje a beze slova odejde, načež se Vojta podívá na tu myš a zjistí, že je najednou taky zrzavá (!). Žádné další prvky nadpřirozena se ve filmu nevyskytují.
- Zápletka založená na maminčině posedlosti, aby se z Vojty stal klavírní mistr, vrcholí asi ve dvou třetinách filmu Vojtovými přijímačkami na uměleckou konzervatoř, které ovšem neudělá, protože shodou okolností noc předtím objevil kouzlo masturbace a z přemíry honění mu zdřevěněla ruka, takže nedokázal nacvičenou skladbu zahrát pořádně.
Kromě toho mě iritovala
hudba, která opakuje pořád ten samý hudební motiv. Nepodařená režie se veze
spolu se scénářem (resp. s tím, co z něj ve filmu zbylo), který si
Jiří Vejdělek sám napsal, ale už se mu z něj nepodařilo udělat
konzistentní a smysluplný film s celistvým dějem, který by se nerozpadal
do izolovaných segmentů, při jejichž sledování je navíc divákovi nepříjemně trapně. Spousta scének je zcela vytržená z kontextu nebo
přímo nesmyslná, což vyplývá ze snahy nacpat do filmu co nejvíc podzápletek a
motivů, z nichž ale málokteré dojdou k patřičnému zakončení.
Nijak zvlášť sympatický
není ani hlavní hrdina, který je zhruba do poloviny filmu takový vyjukaný
debílek (a hraje ho dětský herec) a od poloviny dál nafoukaný debílek (hraje ho
starší herec, který vypadá jako nějaká teenagerská popstar).
Něžné vlny se rozhodně mohou pyšnit největším počtem rudých kštic na film,
nicméně to je to jediné, čím se mohou pyšnit, vyjma snad výkonů některých
herců. Velké zklamání.
Žádné komentáře:
Okomentovat