Na život a na smrt (Lone Survivor) – Recenze – 60%

V americkém akčním dramatu podle skutečných událostí z roku 2005 je několik členů speciální armádní jednotky Navy SEAL vysláno v Afghánistánu do malé vesničky za účelem zneškodnit důležitého pohlavára Talibanu. Ukryjí se na kopcích v lese, ale jsou prozrazeni místními pastevci a překvapeni po zuby ozbrojenou přesilou, která nemá slitování.

Snímek klade značný důraz na totální zdatnost, výdrž a odolnost vojáků z této zvláštní jednotky – úvodní titulky doprovází působivé záběry z náročných tréninků, kdy jsou muži nuceni k extrémním výkonům v extrémních podmínkách na pokraji sil. Po oddechovkách, jako byli Hancock nebo Bitevní loď, se režisér Peter Berg dostal k režii filmu ne nepodobného Království, které v sobě podobně jako Na život a na smrt také neslo důležité poselství a vlasteneckou hrdost. Jen tentokrát to s tou chrabrostí, odhodláním a výdrží amerických hochů ve vojenských uniformách Berg trochu přehnal.

Velmi zručně a zkušeně natočená je první hodina filmu, kdy jsou jakžtakž ve velmi krátkých expozicích představeni někteří hrdinové (mimo jiné Mark Wahlberg, Ben Foster, Emile Hirsch…) a je ukázáno, jak to v takové jednotce funguje. Včetně toho, že nováčci musejí přednést velmi cool přísahu a zatančit taneček z Napoleona Dynamita. Pak jsou nahnáni do terénu a brodí se lesy a divák (neznalý oněch skutečných událostí) si říká, co se asi tak stane. Od poloviny filmu dál to ale začne výrazně klopýtat.

Následující půlhodinu totiž tvoří jedna velká akční přestřelka, ve které jsou špičkoví vojáci vyneseni do pozic neporazitelných bohů, kteří přežijí x průstřelů všech možných částí těla a krkolomné pády ze skal za neustálého svistu nepřátelských kulek a výbuchů granátů nedaleko od hlav. Akční je to velmi a do toho stíhají hrdinové klít, hláškovat, obětovávat se, snažit se spojit se základnou (spojení samozřejmě nefunguje) a dělat si legraci ze svých zranění, která vypadají mnohdy smrtelně, ale tak co by americký voják nevydržel, že.

Jistý útlum nastane v závěrečné půlhodině, která se naopak snaží být o mnoho realističtější (na řadu přichází utrpení, vytahování úlomků železa z nohou a ošetřování ran) a vrcholí to dojetím a patosem nad vojáky plačícími nad rakvemi svých kolegů a přátel. Navíc dojde k jistému zvratu, který je sice také inspirován skutečností, ale ve filmu působí hrozně uměle a dementně. Domnívám se, že lidem, kterým se bude líbit ta akční přestřelka (protože je dobře natočená a svou přehnaností i poměrně odlišná od akčních scén z jiných akčních či válečných filmů), už nebude vyhovovat cokoli ze závěrečných třiceti minut a naopak.

Mírná nekonzistentnost vyplývá z toho, že většinu filmu jsou Talibánci zobrazováni jako typičtí zlí teroristé s turbany a plnovousy a celý následující konflikt je shrnut do toho, že hodní stateční Američané se brání před nebezpečnými nepřátelskými barbary, zatímco ke konci se tato zjevná černobílost zcela maže pod nánosem nových informací. V Království bylo něco podobného, ale tam to fungovalo lépe.

Je celkem příjemná změna vidět herce jako jsou Taylor Kitsch nebo Emile Hirsch jako zarostlé, vousaté a svalnaté drsňáky. Ani oni, ani nikdo další nehraje špatně, ale o nějakých hereckých výkonech nemůže být moc řeč, protože většinou jen mlčky chodí po horách nebo křičí jeden přes druhého ve válečné vřavě.

Na život a na smrt je povedená záležitost, velmi slušně technicky i řemeslně zvládnutá. Jen je schizofrenní mezi dvěma přístupy – chtěla by bavit přestřelenou stylizovanou akcí na jedné straně a realisticky vypovídat o hrdinských činech amerických vojáků na straně druhé.