Co nás naučily filmy v kinech za rok 2014

Především bych chtěl popřát veselého Silvestra a vše nejlepší do Nového roku všem čtenářům tohoto blogu a vůbec všem lidem. Ať je rok 2015 úspěšný, šťastný a bohatý na kvalitní filmy.

V druhé řadě bych se chtěl omluvit za značně omezený počet příspěvků za poslední měsíc, leč mám před sebou státnice (v polovině a koncem ledna) a ty jsou přednější, než cokoli dalšího. Velmi podobně to tím pádem bude vypadat i v lednu, ale od února dál by už mělo recenzí přibývat, protože zase začnu důsledně chodit na filmy a pokud možno se pokusím dohnat i to, co v lednu zameškám.

Nebudu dělat žebříčky nejhorších ani nejlepších filmů uplynulého roku, ale jen zmíním pár kousků, které považuji za mimořádně kvalitní, a které by vám neměly uniknout - Na hraně zítřka, X-Men: Budoucí minulost, Interstellar, Mami!, Zmizelá, Tři bratři, Výchozí bod, Dvojník, LEGO Příběh, Klub poslední naděje, Chlapectví, Grandhotel Budapešť, Magický hlas rebelky, Kukuřičný ostrov a Strážci Galaxie. Z filmů, které nešly u nás v kinech, přestože jsou výjimečné a velmi zdařilé, bych vyzdvihl Kalvárii (skotské drama o knězi, k němuž se přijde vyzpovídat jeho vlastní vrah), Co děláme v temnotách (nejlepší komedie za posledních mnoho let - falešný dokument o upírech na Novém Zélandě), Predestination (sci-fi/drama s časovými paradoxy, které vám pěkně zamotají hlavu), Křížovou cestu (drama o čtrnácti statických obrazech, v nichž se odráží obludnost náboženského fanatismu), Snowpiercer (komiksové post-apokalyptické sci-fi odehrávající se v mikrosvětě dlouhého vlaku)  a Život Rogera Eberta (dokument o slavném filmovém kritikovi).

EXODUS: Bohové a králové (Exodus: Gods and Kings) – Recenze – 70%

Následující recenze obsahuje spoilery ohledně děje filmu a Bible.

Nemělo by to však vadit, neb biblicko-historický snímek EXODUS: Bohové a králové vypráví příběh o Mojžíšovi, který je obecně známý a nadčasový, takže ho pravděpodobně znají skoro všichni, ať už z Bible, z dvojice filmů Cecila B. DeMilla s názvem Desatero přikázání (jeden z roku 1923, druhý z roku 1956), nebo z animovaného Prince Egyptského (1998). Ale i pokud jste zmíněnou knihu nečetli a dotyčné filmy neviděli, tak snad alespoň rámcově tuhle story o spasiteli hebrejského lidu, který osvobodil celý národ z otroctví a dovedl jej do zaslíbené země, máte v povědomí. Nebo jste minimálně museli zaslechnout něco o deseti ranách egyptských a o tom, jak se před Mojžíšem rozestoupilo Rudé moře.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Hobit: Bitva pěti armád (The Hobbit: The Battle of the Five Armies) – Recenze – 50%

Není asi nutné o událostech v posledním dílu Hobita obšírně mluvit, protože kdo o celém tom rozjetém fenoménu nic neví, tak do kina stejně nepůjde, a ostatním je zbytečné to připomínat. Bitva pěti armád plynule navazuje na předchozí film tím, že nás bez okolků uvrhne doprostřed paniky a akce zprostředkované drakem Šmakem útočícím na Jezerní město a posléze se postupně sune až k mega-bitvě, v níž jde o vlastnictví všeho bohatství, které se nyní nachází v Osamělé (doslova) hoře tak nějak bez bezpečnostních opatření, a o které se handrkují jak trpaslíci, tak elfové s lidmi z Jezerního města plus nějací ti skřeti navrch (a se Sauronem dýchajícím jim na záda). A protože v útlé knižní předloze jde už jen o pět zbývajících kapitol, tak se Jackson dokonce vešel do dvou a půl hodiny…

 

Zdroj fotek: warnerbros.cz

Velkolepé muzeum (Das Große Museum) – Recenze – 60%

Rakouský dokument Velkolepé muzeum se zabývá zákulisním děním v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, což je jedno z nejvýznamnějších a největších muzeí dějin umění v Evropě. Tento neobvyklý pohled zprostředkovává skrze nahlížení do pracovní rutiny několika zaměstnanců muzea, vykonávajících běžnou náplň své každodenní práce.

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Trailer na Star Wars: Episode VII jako od Lucase

Před pár dny se z hlubin vesmíru vynořil první mega-očekávaný teaser-trailer na sedmou epizodu Star Wars v režii J.J. Abramse (Super 8, nové dva Star Treky) a nadělil dychtivým fanouškům předčasné Vánoce. Vypadá to velmi nadějně:

V každém případě se kolem toho vyrojil asi milion diskuzí, jak od těch, co okamžitě dostali orgasmus, tak od těch, co nikdy nepřestanou nadávat na Disneyho, vadí jim podoba nového světelného meče s laserovou příčkou a dokonce píší na internetu články, v nichž zveřejňují vlastní a lepší designy světelných mečů.

Zábavnější je ale sledovat různé humory točící se kolem všeho, co se Star Wars souvisí, a kterých se díky traileru objevilo opět mnoho. Tenhle je sice zrovna o trochu starší, ale sedí perfektně:

Nejvtipnější je ale toto video několika fanoušků, kteří si dali tu práci a předělali kompletní trailer do podoby, která by pravděpodobně více vyhovovala Georgi Lucasovi (resp. jak by trailer vypadal, kdyby ho Lucas dodatečně upravil). Kam se ale poděl Jar-Jar Binks?

Návrat blbýho a blbějšího (Dumb and Dumber To) – Recenze – 50%

Bratři Farrellyové opět vytáhli Jima Carreyho a Jeffa Danielse a natočili s nimi pokračování americké bláznivé komedie Blbý a blbější, kde se dotyční šklebili v hlavních rolích v roce 1994. Upřímně, proč k tomu vůbec došlo? V recenzích na komedie s Jimem Carreym je už několik posledních let trendem psát, že jeho gumové obličeje působí na unaveném a vrásčitém obličeji spíš strašidelně než legračně, Jeff Daniels už opravdu neměl zapotřebí vracet se k roli retardovaného pošuka a ostatně, po dvaceti letech už snad pokračování nikdo nečeká, ne? Jistě, máme tu sice čtvrtého Indiana Jonese (po 19 letech), první epizodu Hvězdných válek (po 16 letech), či Terminátora 3 (po 12 letech), to jsou ale obecně kvalitní a opěvované ságy, jejichž fanoušci by se nadějí na pokračování nevzdali nikdy, za jakýchkoli okolností. Pak už tedy zbývají jen „smutné případy“ jako Základní instinkt 2 (po 14 letech), Hříšný tanec 2 (po 17 letech) a další podobně otřesné škváry včetně českých variant jako Saxána a Lexikon kouzel (po 40 letech) a Bony a klid 2 (po 27 letech).

Ouija – Recenze – 40%

Podobně jako Transformers či G.I.Joe, tak i Ouija je film natočený podle stejnojmenné hračky od společnosti Hasbro. Jde o dřevěnou tabulku s písmenky a se slovy „ano“ a „ne“, díky které si děti mohou hrát na to, že komunikují s duchy, ptát se jich na různé věci a sledovat, jak se po tabulce pohybuje destička s otvorem, kterým jsou jasně vidět odpovědi (destičky se ale musí všichni dotýkat a vždy s ní pohybuje některé z dětí). Mám pocit, že z této na pohled nevinné hry si utahovali už i v hororových parodiích, jako byla série Scary Movie nebo Pár nenormálních aktivit, přesto nyní posloužila zcela jiným tvůrcům (režijně debutujícímu scénáristovi) k natočení seriózního hororu, v němž parta osmnáctiletých pohledných Američanů komunikuje skrze tabulku se skutečnými duchy. Brilantní.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Tučňáci z Madagaskaru (The Penguins of Madagascar) – Recenze – 70%

V animované trilogii Madagaskar byla čtveřice tučňáků postavami vedlejšími, přesto se postarala o spoustu vděčného humoru a často stála i za těmi nejlepšími vtipy. Vysloužila si samostatný vánoční kraťas, vlastní televizní seriál a nyní má v kinech i vlastní celovečerní film. Od těch samých tvůrců.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

4DX Kino – Co to umí a jaké to je?

Na projekci filmu Hunger Games:Síla vzdoru část první jsem byl v kině, které umí promítat filmy s technologií 4DX. Konkrétně v Cinema City Nový Smíchov, což je jediné kino v ČR, co to umožňuje. Poprvé jsem tam byl na 4DX někdy loni v létě, když byl tamní sál disponující touto vymožeností zbrusu nový a promítal se tam tehdy Avatar (v omezeném počtu projekcí, do kina znovu nasazený speciálně kvůli všem těm efektům). Protože se v mém okolí množí dotazy typu „O co vlastně jde?“, „Jaké to je?“ a „Stojí to za to?, tak jsem si řekl, že se pokusím tyto své dva zážitky nějak shrnout.

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část (The Hunger Games: Mockingjay – Part 1) – Recenze – 40%

Přichází revoluce! Hrdinka Katniss (Jennifer Lawrence) přežila své již druhé Hunger Games, avšak to pravé ořechové teprve začíná. Prezident země Panem, mocný Snow (Donald Sutherland), drží v zajetí její přátele i partnera Peeta (Josh Hutcherson) a nechal srovnat se zemí dvanáctý obvod, odkud oba pocházeli. V ostatních obvodech se na odpor staví nemalý počet rebelujících a Katniss je pro ně symbolem odvahy a naděje v boji proti zdánlivě neporazitelnému a všehoschopnému nepříteli…

Jak jsme hráli čáru (Rukojemník) – Recenze – 50%

Nenechte se zmást, že by film Jak jsme hráli čáru byl filmem českým. V jeho traileru zní sice výhradně čeština a výrazně se v něm objevují Ondřej Vetchý a Libuše Šafránková, ale přitom jde o produkt ze Slovenska – námět i scénář pocházejí od slovenských autorů (Peter Pišťanek a Marian Urban), režisérem je Juraj Nvota (který měl před dvěma lety v kinech drama o odposlouchávání s názvem Konfident) a hlavní roli jedenáctiletého Petra ztvárnil Richard Labuda, vnuk Mariána Labudy. Tvůrčí tým i herecké obsazení je z valné většiny slovenské národnosti a český prvek je tu přítomen hlavně spoluprací s Českou televizí a příspěvkem ze Státního fondu kinematografie.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Jessabelle: V tváři démona (Jessabelle) – Recenze – 30%

Hlavní hrdinka jménem Jessabelle (zkráceně Jessie) je mladá, má milujícího manžela a čeká dítě. Dvě minuty po začátku filmu dojde k dopravní nehodě, manžel zemře a Jessie potratí a zlomí si obě nohy, takže je nucena zbytek filmu strávit na kolečkovém křesle. Nastěhuje se provizorně do rodného domu ke svému otci, kterého léta neviděla, do pokoje, kde zemřela její matka, když byla Jessie malá. Začne tam mít noční můry a čas od času se jí zjeví u postele odpudivě vyhlížející postava. Nalezne staré videokazety, které její matka nahrávala, když s ní byla těhotná. Zjistí, že to byla šílenkyně zahrávající si s okultismem a navštěvující černošského kněze z Haiti, který ve svém kostele vykonával voodoo obřady a podřezával kozy… Pokračovat snad nemusím, zbytek si domyslíte sami, ne?

Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli/Corn Island) – Recenze – 80%

Kukuřičný ostrov je gruzínský umělecký snímek režiséra jménem Georgij Ovašvili, který ho natočil v rozsáhlé koprodukci s Francií, Švýcarskem, Německem a Českou Republikou. Film byl oceněn na mnoha festivalech, mimo jiné se stal vítězem hlavní soutěže v Karlových Varech. Odehrává se na řece, jež tvoří přírodní hranici mezi Gruzií a Abcházií (což je autonomní část Gruzie). Jak v létě vysychá voda, tak se uprostřed řeky objevují ostrůvky, na nichž je půda velmi úrodná a dá se v ní úspěšně pěstovat kukuřice, díky čemuž mají chudí farmáři žijící u hranic přes zimu co jíst. Dokud na podzim nezačne pršet a ostrůvky nenávratně zmizí až do příštího léta…

Get On Up – Příběh Jamese Browna (Get on Up) – Recenze – 50%

James Brown (1933 – 2006) byl americký černošský zpěvák, takzvaný kmotr soulu, hudební skladatel a osobnost důležitá pro vývoj hudebních žánrů, jako byl funk a hip-hop. Byl mimořádně úspěšný, jeho desky se prodávaly ostošest, byl symbolem pro černošskou komunitu a ke konci kariéry měl problémy s drogami. Upřímně řečeno mi jeho jméno před zhlédnutím filmu nic neříkalo, nic jsem o něm nevěděl, akorát jsem znal dvě jeho písničky, jednu z nich dokonce obecně známou. Určitě ji znáte taky:

Železná srdce (Fury) – Recenze – 80%

Píše se rok 1945 a blíží se konec druhé světové války. Americké tanky dobývají německá města a čelí odporu nacistů. Nejúspěšnější z nich je tank Fúrie (v originále Fury) pod vedením seržanta Wardaddyho (Brad Pitt). Ten vyfasuje do týmu mladého nováčka Normana, jenž nikdy v životě nedržel v ruce zbraň a nyní by měl jako jeden z tankistů operovat s kulometem. Wardaddy kdysi dal své posádce slovo, že pod jeho velením válku přežijí, takže se teď nenechá ohrozit nezkušeným zelenáčem…

Zdroj fotek: falcon.cz

Frank – Recenze – 40%

Jon (Domhnall Gleeson, nejstarší syn Brendana Gleesona) je irský amatérský klávesák a netalentovaný písničkový skladatel. Náhodou dostane příležitost hrát na klávesy v alternativní avantgardní skupině. Ta ho posléze vezme s sebou na výlet do Skotska, kde chce v pronajaté chatě nahrát desku. Prakticky proti své vůli je zde Jon držen a účastní se soustředění i všech výstředních aktivit kapely, která se skládá ze samých pošuků a podivínů (mimo jiné Maggie Gyllenhaal hrající na theremin) a jejímž lídrem je hudební génius Frank, kterého hraje Michael Fassbender, leč není mu vidět do tváře, protože ho má zakrytý obří papírovou hlavou, kterou nikdy nesundává (ani ve sprše).

Pohádkář – Recenze – 40%

O novém českém filmu Pohádkář se tvrdí, že jde o romantické drama, a samotní tvůrci ho označují za „moderní lovestory“. To je ale jen polovina pravdy, protože ústřední dějová linie filmu je kriminálního charakteru. Snímek natočil Vladimír Michálek (Je třeba zabít Sekala, O rodičích a dětech, Babí léto) podle stejnojmenné knižní předlohy Barbory Nesvatbové (autorky Bestiáře). Ta nabízí směsici emocí dvou žen, které prožívají komplikované city ke stejnému muži, který je miluje obě a nechce se ani jedné vzdát. Scénárista Marek Epstein tomuto klubku abstraktních pocitů vtiskl konkrétní dějovou strukturu a orámoval ji vlastní detektivní zápletkou. Bohužel dost špatnou.

Zdroj fotek: falcon.cz

Zmizení Eleanor Rigbyové: On + Ona (The Disappearance of Eleanor Rigby: Him + Her) – Recenze – 70%

Romantické drama Zmizení Eleanor Rigbyové (podle té písničky od Beatles) se zabývá proměnami ve vztahu dvou mladých a relativně slušně situovaných manželů, Conora a Eleanor (James McAvoy a Jessica Chastain), jimž zemřelo dvouměsíční dítě. Nečekaná tragédie pořádně zamávala s jejich životy, přičemž každý se s tím vypořádává jinak. Eleanor se nutně potřebuje vymanit z role manželky a zažít nějakou změnu. Odejde ze vztahu, začne docházet na přednášky na univerzitu a změnou životního stylu se pokouší najít nejen svou ztracenou rovnováhu, ale i sebe sama. Conor se naopak snaží partnerskému odcizení zabránit a pokud možno navázat na jejich předchozí bytí a kdysi intenzivní láskyplné soužití.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Interstellar – Recenze – 100%

Nepředpokládám, že byste neznali původem britského režiséra Christophera Nolana, jeho takřka revoluční netopýří trilogii, sofistikované hrátky s hranicí mezi realitou a sněním v Inception, důmyslné souboje myslí dvou kouzelníků v Dokonalém triku, či nekonvenční narušování časové posloupnosti v Mementu. Akorát snad jeho debut Sledování a kriminálně laděná Insomnie mě i přes své zjevné kvality nedokázaly omráčit s takovou silou, jako se to podařilo jeho ostatním snímkům, jež se ode mě většinou dočkaly maximálního hodnocení. Jít do kina na další Nolanův film se proto prakticky rovná záruce kvalitního zážitku, mnohdy spojeného s přehnaně vysokým očekáváním. Ale i když jste viděli trailery a něco jste si o sci-fi Interstellar přečetli na internetu a říkali si, že ať už to bude o čemkoli, tak na to jste vlastně připraveni, tak nikdo a nic vás nemohlo připravit na to, že to bude až takováhle pecka.

Zdroj fotek: warnerbros.cz

Mami! (Mommy) – Recenze – 90%

Musím podotknout, že první dva filmy kanadského (a francouzsky mluvícího) režiséra, scénáristy a herce Xaviera Dolana mě nezaujaly vůbec ničím a spíš se mi protivily. Svůj debut Zabil jsem svou matku natočil v devatenácti letech, tudíž je potřeba smeknout, že v takovém věku dal dohromady řemeslně velmi povedený film, jenž mi nicméně po obsahové stránce přišel hrozný, plný zbytečně přehnané negativní energie a nedostatečně uchopený – jako by se životem nezkušený a rozervaný tvůrce (a navíc gay) snažil zachytit na plátně své myšlenky a pocity způsobem, který je na něj příliš emocionálně komplikovaný a těžký na porozumění, vzal to jako výzvu, ale ukousl si přitom mnohem větší sousto, než byl schopen sežvýkat. Jeho následující snímek, Imaginární lásky, mi přišel ještě horší. Pozérský, neupřímný, zcela bez tempa, nudný a otravný. O to víc mě však šokovalo, o kolik vyzrálejší, profesionálnější, ukotvenější a myšlenkově propracovanější je jeho již pátý snímek s názvem Mami!, zabývající se opět tématem komplikovaného vztahu mezi matkou a synem.

Mezi náhrobními kameny (A Walk Among the Tombstones) – Recenze – 60%

Je to k neuvěření – Liamu Neesonovi je 62 let a přitom je neustále a s velkým ohlasem obsazován do hlavních rolí badass drsňáků v thrillerech, kde se s pořádnou dávkou charismatu a zabijáckého kukuče oddává střílení i pěstním soubojům, a nevypadá v takové poloze nepřirozeně, právě naopak. Už hrál všechny možné elitní agenty a silně profesionální šerify, členy akčních týmů, generála námořní pěchoty, sexuologa, zachránce Židů, rytíře Jedi, Batmanova učitele, skotského vůdce i samotného Dia. Nemohu se zbavit dojmu, že postava bývalého newyorského policisty a vyléčeného alkoholika s traumatickým šrámem z minulosti v Mezi náhrobními kameny zkrátka patří k těm méně zajímavým.

Falešní poldové (Let’s Be Cops) – Recenze – 20%

Justin a Ryan jsou spolubydlící potýkající se s neúspěchem v zaměstnání, případně s neúspěchem při shánění zaměstnání. Pak jednoho dne vyrazí na maškarní párty oblečení jako policisté. Při cestě domů si všimnou, že spousta lidí si je plete se skutečnými policisty, a to včetně skutečných policistů (!). Řeknou si, že by mohla být zábava vydávat se za ně dlouhodobě, takže si na internetu koupí ojeté policejní auto a začnou v něm odposlouchávat hlášení o případech, ke kterým se dostávají dřív než opravdoví strážci zákona.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars) – Recenze – 60%

Drama Davida Cronenberga Mapy ke hvězdám se odehrává v Los Angeles v Hollywoodu, kde se mimo jiné nacházejí tito:

• Filmová herečka Havana (Julianne Moore), prahnoucí po velké a uznávané roli, kvůli které neváhá souložit s režiséry, producenty a kdekým dalším. Trpí traumaty z toho, že její matka (slavná herečka) ji v dětství pohlavně zneužívala.
• Psychoterapeut hollywoodských celebrit a autor motivačních knih a pořadů Stanford (John Cusack) a jeho žena (Olivia Williams), jejichž syn Benji je vycházející dětskou hvězdou, proslavenou z dementního, leč úspěšného sitcomu. Je to rozmazlený fracek, který ve svých třinácti letech navštěvuje noční kluby, kde se s jemu podobnými baví o sexu, a od devíti let je na protidrogové léčbě. Celou rodinu doplňuje jeho osmnáctiletá sestra Agatha (Mia Wasikowska), žijící v izolaci od příbuzných na opačném konci Ameriky od té doby, kdy v dětství úmyslně podpálila rodný dům.
• Šofér limuzíny Jerome (Robert Pattinson).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Škatuláci (Boxtrolls) – Recenze – 50%

Animovaný a v našich kinech česky dabovaný americký film Škatuláci je adaptací populární britské knížky Here be Monsters! (děj je ale PODSTATNĚ změněný). Stojí za ním ti samí animátoři, kteří stvořili snímky Norman a duchové nebo Koralína a svět za tajnými dveřmi a i tento jejich nový počin je vytvořený pomocí ruční animace. Drobné úpravy v počítači a digitální triky byste sice samozřejmě našli, ale základem je opravdu čistá, poctivá a klasická ruční práce. Až si skoro říkám, proč se s tím ti animátoři vůbec pracně patlají, když pak svůj talent a schopnosti propůjčí relativně obyčejnému a předvídatelnému příběhu, který je vlastně pouhou variací na již mnohokrát viděné, zvlášť když by stejného efektu docílili v počítačích mnohem pohodlněji. Na druhou stranu je potřeba je za to chválit, díky nim klasická animace ještě nevymřela. A asi je to taky prostě baví (což závěr filmu potvrzuje).

John Wick – Recenze – 80%

Americký akční thriller John Wick se vyloupl víceméně odnikud (natočil ho jako svůj režijní debut Chad Stahelski, bývalý kaskadér a dlouholetý kamarád Keanu Reevese, který zde hraje titulní roli) a jde o film poměrně efektní a úderný, ale přitom nebývale inteligentní a vizuálně opojný (čímž se liší např. od akčních nářezů z 80. let s Van Dammem a se Seagalem) a připomíná spíš něco asijského (John Woo a podobně) nebo francouzského (Luc Besson a podobně). Nedávno tu byl na úplně totožné téma snímek Equalizer, který se také pokusil vyprávět příběh o mstícím se bývalém zabijákovi trošku jinak než doposud, nicméně Johnu Wickovi se to samé daří o mnoho lépe.

Soudce (The Judge) – Recenze – 80%

Americký režisér David Dobkin se etabloval především na komediích (Nesvatbovi, Rytíři ze Šanghaje) a protentokrát si poprvé zkusil seriózní drama. A rovnou právnické drama o rezervovaném a nepříliš láskyplném vztahu otce a syna, které odcizila společná minulost a dávné křivdy.

Co jsme komu udělali? (Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu?) – Recenze – 70%

Francouzská komedie Co jsme komu udělali? byla ve své domovině překvapivým hitem a v kinech zaznamenala obrovskou návštěvnost – a není divu. S vtipem a nebývalou kuráží se totiž věnuje problematice etnických menšin žijících ve Francii a jejich soužití s čistě francouzskými obyvateli, což je téma velice současné a žádoucí. Navíc jde o komedii s největším počtem rasistických narážek a vtipů vůbec (nebo přinejmenším od Diktátora), což je prvek taktéž velice oblíbený.

Zimní spánek (Kış Uykusu/Winter Sleep) – Recenze – 60%

Dialogové drama Zimní spánek, které letos vyhrálo Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes, natočil turecký režisér Nuri Bilge Ceylan (Vzdálený, Tenkrát v Anatolii). Jde o psychologickou sondu do života několika lidí pobývajících v horách ve středním Turecku, jejíž stopáž čítá úmorných 196 minut.

Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý (Død Snø 2) – Recenze – 70%

Akční zombie hororová komedie z roku 2009, která u nás vyšla na DVD pod názvem Mrtvý sníh (avšak v kinech neběžela), se dočkala pokračování, jenž opět natočil původem norský režisér Tommy Wirkola (Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic). Dvojka s příhodným podtitulem Rudý vs. Mrtvý na předchozí film plynule navazuje a odhaluje další záměry nemrtvých, ze sněhu vylezlých nacistických vojáků pod vedením generála s odtrženou čelistí. Jedničku vidět netřeba, protože ty nejdůležitější události z ní jsou na začátku filmu stručně shrnuty a pár minut nato už si to shnilé nacistické vojsko belhá směrem k malému městečku, které je potřeba vyhubit, zatímco hlavní hrdina se potýká s utrženou rukou (místo níž je mu přišita nacistická ruka) a s faktem, že je hledaný policií za několik brutálních vražd, které údajně spáchal on sám.

Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold) – Recenze – 50%

Ačkoli se může na první pohled zdát, že režijní debut Garyho Shorea je podobným pokusem o realistickou dekonstrukci obecně známého mýtu jako v případě Fuquova Krále Artuše, není tomu tak. Drákula: Neznámá legenda je historická fantasy popisující zrod příběhu o hraběti Drákulovi skrze trochu jiný pohled na věc, leč i tak se v ní vyskytují nadpřirozené schopnosti hlavního hrdiny, měnícího se v upíra, jako jsou nadlidská síla nebo možnost přeměnit se v hejno netopýrů.

Zdroj fotek: Cinemart.cz

Andělé všedního dne – Recenze – 50%

Tragikomedie režisérky Alice Nellis Andělé všedního dne, natočená podle románové předlohy Michala Viewegha, vypráví o dlouhým životem unavených manželích Karlovi a Marii (Bolek Polívka a Zuzana Bydžovská), jejichž vzájemná komunikace se omezila na dennodenní debaty o nakupování zeleniny a rozjíždějících se parketách, kdy o nějaké jiskře nebo vášni už léta nelze mluvit. Pointa spočívá v tom, že Karel má za dvanáct hodin zemřít. Proto na zem sestoupí čtveřice andělů, aby se s tím pokusila během tohoto časového ultimáta něco udělat.

 

Zdroj fotek: Cinemart.cz

Annabelle – Recenze – 60%

Otázka zní, proč si lidé tak rádi a tak často kupují ošklivé a strašidelné panenky, které už na první pohled vypadají, jako že by vám hrozně rády vykuchaly střeva, daly vám je sežrat a pak vás prohnaly prasomlejnkem v masokombinátu. V hororu Annabelle se novopečení rodiče rozhodnou využít dotyčnou pannu jako součást dekorace dětského pokoje a postarají se tak nejen své ratolesti, ale i sobě samotným o dostatek traumat.

V tichu – Recenze – 30%

Film V tichu vznikl ve slovensko-české koprodukci a natočil ho český režisér Zdeněk Jiráský, který debutoval před třemi roky velice zdařilým dramatem Poupata, na nějž se snesla chvála kritiky a množství cen čítající mimo jiné i Českého lva za nejlepší film. Na jeho další počin jsem byl tudíž hodně zvědavý, nicméně po odchodu ze sálu jsem cítil takové zklamání, jako už dlouho ne.

 

Zdroj fotek: Artcam.cz

Divoké historky (Relatos salvajes) – Recenze – 70%

Povídková černá komedie Divoké historky vznikla v koprodukci s bratry Almodóvarovými a natočil ji podle vlastního scénáře argentinský režisér Damián Szifron, který si udělal jméno na populárních seriálech a do svého filmu obsadil známé argentinské hvězdy. Film byl ve své zemi obrovským hitem a zaznamenal vřelý ohlas na nemalém množství festivalů, včetně karlovarského, kde posloužil k promítání na slavnostním zakončení. Splétá dohromady šest tematicky příbuzných příběhů:

Zmizelá (Gone Girl) – Recenze – 90%

V kariéře mistrovského režiséra a puntičkáře Davida Finchera byste nenašli film, který by nebyl výrazný, dovedený k řemeslné dokonalosti a požehnaný schopností zavrtat se vám pod kůži a zůstat tam ještě hodně dlouho, ať už některými konkrétními scénami, hereckými výkony či hloubkou a sílou příběhu. Thriller Zmizelá v tomto nevybočuje a zároveň nabízí jeden z nejlepších a nejdrásavějších zážitků, jaké si můžete odnést ze sledování filmu o zažrané špíně a zákeřných intrikách, které se schovávají pod slupkou na pohled idylického manželství.

 

Zdroj fotek: Cinemart.cz

Equalizer (The Equalizer) – Recenze – 60%

Robert McCall (Denzel Washington) je vdovec žijící v Bostonu, pracuje v mega supermarketu pro kutily (něco jako náš Hornbach nebo Bauhaus), každý den má pečlivě nalinkovaný a každý večer sedává v tom samém bistru, kde si čte knížku. A zde se také setkává s mladičkou ruskou prostitutkou Teri (Chloe Grace Moretz), které uděluje rady a pomáhá jí zlepšit svůj život. Když je Teri zmlácena svým pasákem, Robert se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a v jistém hotelu během devatenácti vteřin holýma rukama (a vývrtkou) profesionálně zlikviduje pět po zuby ozbrojených Rusů – zjevně kdysi dělal podobné věci běžně. Co ze začátku vypadá jako obyčejná pomsta, však rozroste do mnohem větších měřítek, neboť Robert v rámci svého činu shodou okolností vykydlil východoamerickou centrálu ruské mafie a největší boss ze všech největších bossů na něj posílá toho nejdrsnějšího a nejzkušenějšího profesionálního zabijáka a pátrače Teddyho…

Fízlové, hajzlové (Wrong Cops) – Recenze – 40%

Francouzský režisér Quentin Dupieux natočil mimo jiné film o vraždící pneumatice (!), přesto je znám i ve festivalových a uměleckých kruzích jako experimentální tvůrce, který si pohrává s diváckým očekáváním a s formou filmové narace a s oblibou narušuje nejrůznější pravidla žánru a kinematografie obecně, takže nejeden filmový teoretik musí z jeho tvorby učůrávat blahem. Jeho nejnovější americký počin Fízlové, hajzlové (který se mimo jiné promítal pod názvem Hovadský fízlové i na letošním Festivalu otrlého diváka) rozvíjí jeho čtvrthodinový kraťas Wrong Cops: Chapter 1, který je k vidění na YouTube. A co jakžtakž fungovalo na ploše patnácti minut jako bizarní satira, nefunguje jako celovečerní film.

Zůstaň se mnou (If I Stay) – Recenze – 50%

Dost mi tento americký film připomněl nedávné romantické drama Hvězdy nám nepřály, kde se dva mladí lidé do sebe zamilovali a prožili pěkné chvíle, načež zasáhl tragický osud a divák pak lovil v kapse kapesník. A také to bylo podle knižního bestselleru. No a v tomto filmu jsou těmi mladými teenagery talentovaná a mimořádně hudebně nadaná sedmnáctiletá studentka Mia (Chloe Grace Moretz), která by klidně mohla ze dne na den excelovat jako profesionální violoncellistka, a pohledný starší kluk, frontman rockové kapely, za kterým se otáčejí všechny děvčata ve škole.

O koních a lidech (Hross í oss) – Recenze – 60%

O koních a lidech je černá islandská komedie o několika venkovanech (přičemž pojmem vesnice se rozumí několik izolovaných stavení vzdálených od sebe několik set metrů), o jejich osudech a jejich koních. Film je spleten ze zhruba půltuctu samostatných příběhů poskládaných za sebou, přičemž v nich vévodí záběry severské drsné krajiny a houževnatých lidí, kteří se potýkají s bizarními a mnohdy i absurdními situacemi, které na ně nastražil sám život (případně jejich vlastní imbecilita).

Želvy Ninja (Teenage Mutant Ninja Turtles) – Recenze – 60%

Želvy Ninja jsou fenoménem, na kterém na přelomu osmdesátých a devadesátých let (u nás s mírným zpožděním) vyrůstala řada dětí, jež hltaly animovaný seriál o obojživelných zmutovaných ochráncích New Yorku přilepené na televizních obrazovkách. Fanoušky mají přitom chrabří želví bojovníci i mezi nemalou populací dospělých – za vznikem seriálu stojí původní undergroundový drsný komiks, jehož okrunýřovaní hrdinové měli k vzornému chování a rychlošípáckým heslům daleko. Po vzoru animovaného seriálu (který měl několik pokračování) se svezla i řada celovečerních filmů, v nichž titulní želvy Michelangela, Donatella, Leonarda a Raphaela hráli živí herci nasoukaní do latexových kostýmů a výsledek byl… bizarní. V roce 2007 se i do našich kin dostal animovaný film, který už jednou provždy stanovil, že pokud se někdo v budoucnu bude pokoušet natočit celovečerní film s Želvami Ninja, tak jedině za pomoci počítačové animace. A přesně o to se nyní pokusil Jonathan Liebesman, režisér Světové invaze a Hněvu titánů, v produkci Michaela Baye.

 

Zdroj: Cinemart

Sex Tape – Recenze – 30%

Jay a Annie (Jason Segel a Cameron Diaz) jsou šťastný manželský pár se dvěma malými dětmi. Mají se rádi a všechno je v pohodě, akorát v posteli už jim to nejiskří tak jako dřív. Aby okořenili své manželství, rozhodnou se pro jediné možné řešení – pošlou děti k babičce a natočí tříhodinové domácí porno. Pak se však stane nemilá věc – Jay natočené video omylem nasdílí ze svého iPadu na několik dalších tabletů, které vlastní příbuzní, kamarádi a Anniin budoucí zaměstnavatel (Rob Lowe).

Expendables: Postradatelní 3 (The Expendables 3) – Recenze – 60%

Expendables 3 = Expendables 2 – Bruce Willis – Chuck Norris + Harrison Ford + Wesley Snipes + Antonio Banderas + Mel Gibson + další celý tým – krev – 70% zábavných hlášek.

Ze všech tří dílů Expendables je tenhle zaručeně nejhorší. Pořád je to ale docela slušný akční film s našlapaným hvězdným obsazením.

Tři bratři – Recenze – 90%

Tři bratři jsou pohádkou Jana Svěráka, podle scénáře Zdeňka Svěráka, na motivy hudebně-divadelního pásma Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, splétajícího mimo jiné klasické pohádky o Šípkové Růžence, Červené Karkulce a O dvanácti měsíčkách. Právě tyto tři pohádky jsou v mírně poupravených variacích sjednoceny do jednoho příběhu, ve kterém se tři bratři (Vojta Dyk, Tomáš Klus a Zdeněk Piškula) vydávají do světa, přičemž jeden cestou zachrání Růženku, druhý Karkulku a třetí si vezme Marušku.

 

Zdroj fotek: Bioscop

Zázraky (Le Meraviglie) – Recenze – 50%

Na italském venkově žije rodina (autoritativní otec, jeho žena a čtyři dcery), jejímž jediným zdrojem obživy je chov včel a stáčení domácího medu. Bydlí na polorozpadlé farmě na pokraji chudoby, všechno je tam staré, špinavé a rurálně zašlé, případně nefunkční. Otec neváhá čas od času zvýšit hlas a despoticky si prosazuje svůj názor, že jeho rodina nepotřebuje peníze, a že prostý a jednoduchý život jim stačí, zatímco jeho nejstarší dcera, hlavní hrdinka Gelsomina, ztrácí tváří v tvář realitě ideje o lepší budoucnosti.

Jakýmsi katalyzátorem děje se stanou hned dvě události – za prvé do rodiny přibude chlapec z Německa, který je jim přidělen za finanční odměnu na převýchovu (protože jde o mladistvého delikventa) a za druhé se v této lokalitě začne natáčet televizní soutěž, které se mohou účastnit místní farmáři a hospodáři ve snaze vyhrát díky svým přírodním výrobkům zájezd a nějaké ty peníze navíc. Jenže neambiciózní hlava rodiny odmítá jakékoli výstřelky a nechce svůj med do soutěže přihlásit.

V oku tornáda (Into the Storm) – Recenze – 40%

V oku tornáda je americký katastrofický film. V mainstreamu je to poněkud uvadající a odumírající žánr – před rokem a půl byl u nás v kinech film Nic nás nerozdělí, což bylo ale spíš lidské drama s jednou ne moc velkou vlnou, a před tím až mega epické 2012 před pěti lety (a bude trvat ještě asi dlouho, než se objeví jiný katastrofický velkorozpočtový spektákl, který by s tímto kolosem Rolanda Emmericha snesl srovnání). Protože V oku tornáda ho nesnese.

Kouzlo měsíčního svitu (Magic in the Moonlight) – Recenze – 50%

Především – nemyslím si, že by Woody Allen natáčel jen samé dobré filmy (a celkem mi vadí, když někdo hájí kompletní filmografii Woodyho Allena jenom proto, že to je filmografie Woodyho Allena). Větší část jeho filmů se mi sice moc líbí (Anny Hall, Půlnoc v Paříži, Manhattan…), jiné se mi ale zas aktivně příčí (Do Říma s láskou, Pozor na Harryho, Zločiny a poklesky…) a jen málokterý mě nechá natolik chladným, abych ho považoval za průměrný (viz. třeba Purpurová růže z Káhiry). A Kouzlo měsíčního svitu kupodivu spadá přesně do téhle průměrné a tím pádem ne moc zajímavé skupiny.

Na rozdíl od Jasmíniných slz (předposlední Allenův film) se Kouzlo měsíčního svitu nepouští do žádné satiry na cokoli a neřeší žádná závažná témata, neboť není ničím jiným než nezávaznou letní romantickou komedií, která má místo nastolování složitých otázek a odpovědí výhradně jen bavit. Nebo tedy alespoň takový byl původní záměr.

Strážci Galaxie (Guardians of the Galaxy) – Recenze – 80%

Strážci Galaxie jsou natočeni podle amerického komiksu vydaného společností Marvel, která v současnosti kromě publikování komiksů produkuje i superhrdinské filmy, které jsou jejich adaptacemi, a spojuje je do uceleného univerza, respektive do různých alternativních dějových struktur téhož univerza. Ve filmech o členech skupiny Avengers (Thor, Iron Man…) si připravovali půdu tím, že u některých z nich lupli do potitulkových sekvencí nejednu postavu, která se nyní vyskytuje i ve Strážcích Galaxie. Pro fanoušky je to takový bonus. Ovšem průměrnému divákovi, který jde do kina na akční blockbuster, to bude jedno, protože si ty sekvence pravděpodobně stejně nebude pamatovat. Z hlediska děje navíc žádný význam nemají.

Chlapectví (Boyhood) – Recenze – 80%

Drama Chlapectví je životním dílem amerického režiséra Richarda Linklatera. Proč životním? Protože ho natáčel průběžně po dvanáct let stále s těmi samými herci. Jednou za rok jim zavolal, sešel se s nimi a natočil s nimi další kus scénáře. Díky tomu je film jedinečný a pravděpodobně si tím vyslouží i zápis do historie kinematografie. Je to forma neobyčejná a uhrančivá a Linklater si za ni zaslouží veškeré ovace.

Útěk z planety Země (Escape from Planet Earth) – Recenze – 60%

Americko-kanadský animovaný film Útěk z planety Země pohlíží na problematiku mimozemských návštěv Země očima samotných mimozemšťanů, kteří se na planetě objeví vždy s dobrými úmysly (nebo omylem), přičemž jejich přílet je lidmi interpretován jako nebezpečná invaze, které je potřeba zatnout tipec. To je ale jediná inovace v tomto filmu, jehož největší nevýhodou je, že sice rozhodně není špatný, ale je až příliš standardní a v konkurenci patrně bohužel neobstojí (ale je to škoda, protože by si diváky zasloužil, rozhodně víc než Rio 2). Současně jde o režijní debut Callana Brunkera, který předtím pracoval jako animátor a kreslič storyboardů u filmů Já, padouch, Horton, či Doba ledová 4.

Očista: Anarchie (The Purge: Anarchy) – Recenze – 40%

Rok starý, komorní thriller Očista byl založený na poměrně originálním a atraktivním (leč nedostatečně vytěženém) nápadu – v blízké budoucnosti v USA posadil k moci extrémistickou vládu, která se rozhodla vypořádat s kriminalitou tím způsobem, že na jednu konkrétní noc v roce zlegalizovala veškerou kriminální činnost (a té noci se říká Očista). Kdo chce rabovat, vraždit, či ilegálně stahovat, má během těchto dvanácti hodin unikátní příležitost. Společnost je rozdělena na ty, co se zabarikádovávají doma jako v pevnosti a snaží se bouřlivou noc ve zdraví přečkat, zatímco jiní vyrážejí do ulic s nabroušenými mačetami, nabitými zbraněmi a s chutí po krvi. Potenciál takového námětu by klidně vydal na mnohadílný seriál, Očista přesto nabídla jen laciný béčkový příběh o rodině, která se snažila přežít ve vlastním domě. Letošní pokračování je v leckterém ohledu vydařenější, v jiných ohledech je ale zas o hodně horší, takže je vlastně s předchozím filmem co do kvality plně srovnatelné.

Hercules – Recenze – 50%

Je to zvláštní, ale občas se stane, že Hollywood vyprodukuje s odstupem několika málo měsíců nezávisle na sobě dva různé filmy s naprosto identickým námětem (a těžko říct, jestli někdo opisoval, nebo jestli je to náhoda). Příkladem budiž Madagaskar vs. Divočina, či Příběh brouka vs. Mravenec Z. Loni jsme tu měli dva akční snímky o útoku na Bílý dům (Pád Bílého domu a White House Down) a letos zas dva filmy o legendárním Herkulovi. A nejde jen o identického hlavního hrdinu, oba filmy totiž sdílejí i některé styčné body a dějové prvky. Přesto je nový Hercules o něco vydařenější než ten, co byl v našich kinech v lednu (což se dalo celkem čekat, vzhledem k tomu, jaká byla Herkules: Zrození legendy břečka – dokonce je na něj v novém Herculovi narážka a dělají si v něm z něj legraci).

Ida – Recenze – 60%

Anna je osmnáctiletá polská novicka žijící v klášteře a týden před tím, než se stane jeptiškou, dostane za úkol navštívit svou tetu Wandu, o jejíž existenci neměla doposud ani tušení, a která je její jedinou žijící příbuznou. Od ní se dozvídá, že je ve skutečnosti Židovkou, a že její pravé jméno je Ida. Dívka zatouží najít hrob svých rodičů, kteří zahynuli během 2. světové války, a proto se spolu s Wandou vydává na cestu přes Polsko, přičemž poprvé poznává svět za hranicemi kláštera a objevuje sama sebe…

Letadla 2: Hasiči a záchranáři (Planes: Fire and Rescue) – Recenze – 60%

V roce 2006 natočilo studio Pixar vynikající animovaný film Auta. O pět let později vzniklo o dost slabší pokračování, už ve spolupráci s Disneym. Loni natočil Disney (bez Pixaru) film Letadla, což byl takový spin-off odehrávající se v tom samém světě jako Auta, ale tentokrát s důrazem na létající stroje, v příběhu o práškovacím letadle jménem Prášek Skočdopole, které si splní sen, stane se profesionálním závodníkem a vyhraje závod kolem světa. Byl to takový menší, lacinější animovaný filmeček, podobně jako Disneyho série s vílou Zvonilkou. A právě od tvůrců některých filmů o Zvonilce přichází pokračování Letadel, tentokrát s podtitulem Hasiči a záchranáři.